MÍSTO

Vila Lýdia stojí v okrajové části Prešova, na Šidlovci, na již- ním svahu s panoramatickým výhledem na město. V lokalitě v současnosti probíhá intenzivní zástavba rodinnými domy; s architektonickým výrazem, který dnes, bohužel, všeobec ně převládá (vikýře, mansardy, rozehraná střešní krajina).
MÍSTO

Vila Lýdia stojí v okrajové části Prešova, na Šidlovci, na již- ním svahu s panoramatickým výhledem na město. V lokalitě v současnosti probíhá intenzivní zástavba rodinnými domy; s architektonickým výrazem, který dnes, bohužel, všeobec ně převládá (vikýře, mansardy, rozehraná střešní krajina). A právě zde působí vila Lýdia jako zjevení – jednoduchý mo- drý hranol, položený, resp. mírně vtlačený do terénu pod lesem. Mnozí kolemjdoucí ho prý během výstavby považo- vali za prodejnu potravin saturující potřeby obyvatel okolních haciend anebo za dvojgaráž patřící nejbližšímu sousedovi.

DŮM

Je to ale skutečný rodinný dům se vším, co k němu patří. Je dvojpodlažní, přičemž po absolvovaní 60 m dlouhého chodníku (perspektivně lemovaného artefakty přátel – so- chařů), který návštěvníka k němu přivádí od vstupu na po- zemek, se vchází do horního podlaží. Tu se namísto očeká- vaného zádveří nachází kromě oddělené šatny prosklená zimní zahrada s vířivkou. Posuvné dveře toto oázu relaxace, využívající západní slunce, oddělují od obytného prostoru, který zahrnuje kuchyň, jídelnu a obývací pokoj. Na začátku tento prostor zužuje oddělená prostorná koupelna, za ní se už však rozšiřuje na celou šestimetrovou šířku domu. Jeho podélný charakter výrazně umocňuje jednoduché zařízení stejně jako liniové neóno- vé osvětlení. Z levé části obývacího pokoje vede jednoduché jednoramenné ocelové schodiště do spodního podlaží s pokojem dětí, hernou, ložnicí a koupelnou se saunou.

Z herny se přímo vychází na terénní terasu, kterou s horní, zvětšující obytný prostor, spojuje o- celové schodišťové rameno. Zvenku dům poutá pozornost nejen svým tvarem, ale i šedomodrou barvou omítky, která příjemně ladí s dřevěnými rámy oken, i stříbřitými schody stejně jako vlnitým plechem – obkladem vybíhajících stěn propojujících interiér s exteriérem. Zajímavým detailem je posuvný panel z modrého Lexanu stínící v případě potřeby velké okno z obytného prostoru na jižní fasádě. Ten stejný materiál se objevuje ve formě malé markýzy nad vchodem.
Vila Lýdia je skvělým příkladem rodinného domu, který si architekt navrhuje pro sebe a svoji rodinu, takového, který svým výraze jasně dokumentuje architektonický názor autora a součas- ně reálně naplňuje jeho představy o vlastním bydlení.

Hana Kopecká
(převzato z publikace Nové rodinné domy II vydané nakladatelstvím ARCH)