Antoni Placid Gaudí i Cornet se narodil 25. června 1852 jako syn kotláře v severošpanělském městečku Reus.

Být synem kovotepce neznamenalo zrovna přepychové dětství a navíc ho ještě od malička trápila nemoc – revmatismus. Tato nemoc mu bránila hrát si s ostatními dětmi venku na hřišti, a proto musel být upoutaný k domu. Antoni se také rád procházel v přírodě, což bylo na tehdejší dobu neobvyklé, a když nemohl chodit tak ho vozil oslík. Tato nemoc se s ním nesla celý je-ho život. Když byl Gaudí malý zemřela mu matka a později i bratr a sestra, která zanechala malou dcerku. Antoni se jí ujal a staral se také o svého starého otce. Sám se nikdy neoženil.

Antoni Gaudí již jako žák projevoval silné výtvarné nadání. Ve škole mu nejvíce šlo kreslení. Antoni se učil ze života všedních dnů a příkladem toho je: když jednou učitel připomínal, že ptáci mají křídla k tomu, aby mohli létat, malý Antoni namítl, že slepice také mají křídla, ale aby mohly rychleji běhat.

Antoni se vyučil otcově řemeslu, jak bylo na tehdejší dobu zvykem, čímž si vytříbil prostorovou představivost. V roce 1869 odešel do Barcelony studovat architekturu na universitu Escola Superior d´Arquitectura. Na studium si přivydělá-val v kancelářích některých architektů ve městě.

Gaudí nebyl zrovna nejlepším studentem, ale pro dobré vzdělání v základních znalostech architektury to stačilo. Za návrh hřbitovního portálu dokonce dostal známku „výtečně”. Gaudí byl nadšený pro stavitelství. Jeho nevýhodou či výhodou byl umíněný charakter. Aby svému konstrukčnímu výkresu dodal více „atmosféry”, začal tam kreslit pohřební vůz, který byl více propracovaný než samotná stavba. Řediteli semináře bylo jasné, že nechal absolvovat “blázna” nebo „génia”. S tímhle úsudkem se ale Gaudí ve svém životě setkal ještě vícekrát.

V únoru 1878 těsně před ukončením studia Gaudí dostal první malou zakázku od města Barcelony, a to navrhnout pouliční svítilnu. Byla zhotovena a u tisku i obyvatelstva se setkala se souhlasem. Gaudí spíše pracoval za pracovním stolem a do „šuplíku” – plány, projekty, které nikdy nebyly realizovány, až na malé výjimky, což byl např. mohutný psací stůl, působící jako malá budova, který navrhl sám pro sebe. Tento stůl se bohužel ztratil. Dne 15. března 1878 dostává Gaudí diplom architekta.

Jeho první větší stavbou byl barcelonský dům Vicens, který Gaudí stavěl pro továrníka Manuela Vicensa. Zakázka byla zadána již roku 1878 a stavět se začalo v roce 1883 v ulici Calle Sant Gervasi (dnes Calle les Carolines) v Barceloně. Tato budova je stavěna v maurském slohu, který v té době přišel do módy. Střechu zdobí věžičky připomínající minarety mešit. Na tomto díle je nejzajímavější používání různých materiálů: hrubý lomový kámen s keramickými obkladačkami. U zábradlí a plotu se Gaudí od Maurského stylu vzdálil, protože je udělal z litých válcovaných železných dílců, čímž vytvořil naturalisticky působící listový ornament a tím přede-šel secesi více než o deset let. Další jeho stavbou, podobná domu Vicens, je Gaudího vila v Comillas El Capricho. Tato stavba je také ukázkou maurského stylu. Do výšky ční štíhlá věž jako minaret a nahoře je „víko” – Gaudího nápad. Při této práci se Gaudí seznámí s továrníkem Eusobim Güelem, který ho pověřil návrhem venkovského sídla Les Corts poblíž Barcelony. To ale nebyla jediná zakázka pro tohoto bohatého muže. Roku 1886 začíná Gaudí stavět továrníkův obytný dům, který se změní ve skutečný palác (Palác Güell). Gaudí přijde s pevnými plány, ale tyto plány se během stavby mění, jak je u většiny jeho prací zvykem. Zajímavostí tohoto domu je, že v přízemí vedle schodiště vedoucího do patra je několik schůdků pro na-sedání a vysedání z koně. Další Güellova zakázka byl park podle anglického vzoru.Gaudí měl vybudovat zahradní město , které by bylo zcela v souladu s krajinou.

Mezi Gaudího významná díla patří také biskupský palác v Astroze a obytný a obchodní dům firmy Fernandéz – Andrés, známý jako de las Botines. Casa Calvet je také obchodní a obytný dům, který stojí v ulici Calle de Caps v Barceloně. Patří mezi jeho nejjednoduší stavby, ale i zde je trocha architektonického vtipu v podobě hlav tří svatých v horním poschodí, které se vzdorovitě dívají dolů. V tomto domě, jako u Güelova paláce Gaudí vytvořil pro stavebníkův byt nábytek, k němuž lze po-čítat i působivě upravené dveře. Roku 1905 zahájil přestavbu domu Batllóových – Casa Batlló. Na této stavbě jsou sloupy v podobě dlouhých kostí, okna ve tvaru rozevřených tlam, balkóny jako umrlčí hlavy, profil střechy vypadá jako hřbet pásovce a fasáda je pokryta mozaikami připomínající rybí šupiny. Téhož roku začal také přestavbu domu Miláových – Casa Milá neboli La Perera ( kamenolom ), který je jednoduší než Casa Batlló. Zvlněná fasáda s velkými póry připomínající zvlněnou písčitou pláž vytvořenou vracejícím se vlnobitím nemá ve světě obdoby. Ale Gaudího největší a nejslavnější dílo je kostel Sagrada Familia, ve kterém strávil poslední zbytky svého života.

Dne 7. června 1926 byl Gaudiův osudový den. Po práci se šel jako každý den pomodlit do kostela sv. Filipa Neriho, cestou ho zachytila tramvaj a vlekla ho sebou. Gaudí padl v bezvědomí na zem. Nikdo ho však nepoznal. Ačkoliv byl v Barceloně slavný, sotvakdo ho kdy spatřil. Taxikáři nechtěli chudě oděného muže odvézt do nemocnice, a tak se těžce zraněného ujali kolemjdoucí. Odvezli ho do chudinské nemocnice, kde za tři dny, tj. 10. června 1926 podlehl zranění a zemřel. Pochován je v kryptě svého nedokončeného chrámu.

zdroj: http://www.velikani.cz/index2.php?zdroj=gaudia&kat=umear