Medzi českými archeológmi se rozpútala diskusia na túto tému a zdá sa, že by mohla viesť k nejakému kompromisu. Že by Češi vedeli lepšie diskutovať ako my tu na Slovensku?

Zastavenie šieste.

Nelegální využívání detektorů kovů není problém několika
jednotlivých lokalit

Roman Křivánek

Od náhlých, ale také postupných výrazných společenských změn v naší zemi uplynulo skoro 17 let. Jedním z mnoha vedlejších produktů, se kterým by se – dle mého názoru již léta – měla a musí archeologie a památková péče potýkat, je nelegální využívání detektorů kovů v archeologických lokalitách. V důsledku široké a rychle se poptávce přizpůsobující detektorové nabídky, prudkého vývoje přístrojového vybavení i stále dostupnějších cen, stejně jako díky mnohem uvolněnějšímu soudobému výkladu práv a povinností, svobod i etiky v konání jednotlivce a neošetřovaným hrubým nedostatkům našich právních norem, předpisů i zákonů se tento problém jeví jako ve prospěch uchování movitého archeologického dědictví neřešitelný a popravdě také neřešený. Odborná obec je i navenek viditelně nejednotná a je rozdělena na dva tábory, které se nesmiřitelně rozcházejí v etických otázkách (ne)spolupráce, (ne)získávání dílčích informací či (ne)komunikace s nelegálními uživateli detektorů kovů, v otázkách (ne)kupování takovýchto předmětů nejasného původu do muzejních sbírek a jejich odborného i populárního (ne)publikování a (ne)zveřejňování (např. Waldhauser 1995; 2001a; 2001b; 2003; 2004). Dlouholetý patový stav nepomáhá uspokojivému řešení; v tomto případě platí, že čas za obecného vědomí všech pracuje proti možnosti uchování kovových artefaktů in situ i proti jejich záchraně. Je však nutné v tomto stavu zákopové války setrvávat? Nebylo by lepší hledat i další cesty bez závislosti na libovůli v předávání nálezů či torzovitých informací nelegálními uživateli detektorů kovů? K lepšímu posouzení aktuálního stavu (kdy je stále dost archeologů zpochybňujících skutečně velké množství nelegálních aktivit s detektory kovů v našich lokalitách) může ale také přispět větší informovanost o takto postižených archeologických lokalitách. Při intenzivních terénních geofyzikálních průzkumech v různých archeologických podmínkách se člověk nemůže ubránit na různých typech archeologických lokalit střetávání s více či méně v terénu viditelnými důsledky nelegálního detektorového
průzkumu. Pokud bych působil v terénu několik dní či prvních desítek dní v roce, mohl bych, jako někteří archeologové, tyto indikace považovat za věc náhody. Při mnohaleté terénní práci (mezi 60–80 dny práce v terénu a navštívení 40–60 lokalit ročně) ale mohu více příklady doložit, že nelegální užívání detektorů kovů není záležitostí pouze jednotlivých lokalit, ve více případech není ani jednorázovou nelegální aktivitou a ani intenzita takto narušených míst není za delší, ba ani kratší časový úsek přehlédnutelná. Chtěl bych proto na několika příkladech nastavit přímější úhel pohledu na současné rozměry nelegálního detektorového průzkumu. Při zveřejňování nelegálně vyzdvižených kovových artefaktů v odborné i populární literatuře z archeologických lokalit nedůsledně chráněných, nedostatečně známých i zkoumaných či s neukončeným výzkumem se lze asi ve většině případů ztotožnit s oprávněnými stanovisky archeologů o velkém riziku takového publikování. Osobně si myslím, že i bez konkrétních nálezových okolností a publikování kresebné či fotografické dokumentace je třeba informace o nelegálním využívání detektorů zapotřebí evidovat a rozšiřovat mezi odbornou veřejností. Také díky nim byla v několika prezentovaných lokalitách verifikována konkrétní místa či skutečný rozsah těchto aktivit. Všechny níže prezentované příklady z nelegálně narušovaných lokalit byly již vícenásobně navštíveny nelegálně (i legálně) a další snaha o hledání štěstí s detektorem na stejném místě již není nutná ani perspektivní.

Stradonice, okr. Beroun. Jz. část vnitřního opevněného areálu, intenzivně oraná pole. Ke smutnému výčtu permanentních nelegálních narušování a vykrádání lokality, již na více místech opakovaně různým způsobem, ale vždy bez výsledku zmiňovaných (Waldhauser 1995; 2001a; 2001b; 2003) musím chtě nechtě přispět také díky probíhajícím geofyzikálním průzkumům lokality v rámci grantu GA AV ČR (A8002301; Křivánek 2004b; 2005; 2006). Při rekognoskacích areálu v roce 2003 jsem se opakovaně utvrdil ve zkušenosti, že nelegální detektorový průzkum zde svobodně bují ve více podobách od jednorázově aktivních místních i odjinud přijíždějících jednotlivců přes vícečlenné skupiny až po profesionální, dobře vybavené, organizované týmy. Tomu také bohužel odpovídá vzezření vesměs stále nešťastně rozorávaných terénů, kde jsou kromě naprosto běžných nelegálních vkopů a několikadecimetrových jamek místy k vidění i jámy dosahující až metrových rozměrů. S takovými místy v boku přístupové cesty za branou A se také setká každý, kdo od obce Stradonice k lokalitě přichází (obr. 1).

Jámy s materiálem rozvlečeným a vyhrnutým do cesty (i zlomky keramiky, uhlíky, mazanice a kosti) jsou tam od roku 2003. Jiným nepotěšujícím příkladem z lokality je také osobní setkání s některými nelegálními uživateli detektorů, kteří bezostyšně, v lepším případě s milým úsměvem, a s neohroženým sebevědomím nabízejí spolupráci i možné předání informací, pokud jim zaručíte, že jim nebudete do budoucna dělat zbytečné problémy. Ano, dnes je situace taková, že nelegální narušovatelé lokalit si první kladou podmínky, kdy spolupracovat a s kým. A pokud archeologové nebudou ochotni přistoupit na takovou cestu (která dle mého názoru není pouze kompromisem, ale také jednosměrnou cestou do pekel), nebudou mít nic. Další truchlivou zkušenost jsem získal i během prvních geofyzikálních průzkumů, kdy jsem na sledované ploše ca 1,75 ha identifikoval kolem 130 nelegálních vkopů. Při takto intenzivním pokrytí plochy stopami nelegálního užití detektorů již asi nemůžeme tuto činnost hodnotit
jako nahodilou a nesystematickou (obr. 2): při následném detektorovém průzkumu takto narušené plochy pak naleznete přímo v jamách či kolem nich pohozené – pouze novodobé – železné předměty. Po další zkušenosti s kontaktovanou Policií ČR jsem již roku 2003 chtěl iniciovat řešení problému dopisy do NPÚ i ARÚ AV ČR Praha. Kromě jediného vyjádření paní starostky obce Nižbor jsem dodnes nedostal žádnou odpověď. Práce v lokalitě typu Stradonic nemůže být nezajímavá, ale všude viditelný nulový stav památkové péče je deprimující. A plochy se i nadále každoročně orají a terénní i osobní automobily zde už vyjely cestu až pod akropoli…

Třísov, okr. Český Krumlov. Sz. část oppida, prostor podél valů a okolí severní akropole. V průběhu zaměřování patrných částí opevnění oppida pomocí GPS a geofyzikálního průzkumu v roce 2004 jsem přímo na severní akropoli v místech dodnes nedbale zaházených archeologických sond, na haldách i v okolí registroval více nelegálních vkopů (Křivánek 2005). Další čerstvá a početná narušení terénu jsem také zaznamenal podél obvodového valového opevnění (obr. 3). Žalostnou zkušenost o nenavrácení terénu zkoumaných ploch do stavu alespoň se blížícímu stavu před výzkumem bohužel opakovaně zažívám i jinde. Jak je vidět, i toto je vítaná příležitost pro nelegální uživatele detektorů. Příklad dokumentace takové činnosti také názorně ukazuje, v jaké intenzitě
v průběhu jediného dne je schopen terén archeologické památky narušit jediný amatérský uživatel detektoru kovů (nakonec v lokalitě přistižený).

Vliněves, okr. Mělník. Poloha U kříže, plocha terasy mezi starým meandrem Labe a zaniklým bezejmenným přítokem, jižně novodobé pískovny. Při záchranném archeologickém výzkumu v linii vodovodu (Salač 1999) a následném magnetometrickém průzkumu přilehlého okolí (Křivánek 1999) byly v roce 1998 již několik dní po provedení liniového výkopu (doklady intenzivního, převážně pravěkého osídlení, včetně příkopových ohrazení) v řezech registrovány desítky zcela rozkopaných archeologických situací. Při ověřovacím archeologickém výzkumu (Salač 2004; Křivánek 2004a; 2005a) byly již během několika týdnů situace ověřovaných příkopů v řezech zcela rozkopány a zničeny, identifikovány byly i zásahy do hald u jednotlivých sond po evidentním využívání detektorů kovů.

Opakovaný případ nelegálního ničení odkrývaných situací na polykulturním sídlišti na předpolí pískovny u Vliněvsi je bohužel také jeden z více dnes již známých případů nelegálního narušování památkově nechráněných lokalit již v průběhu archeologického výzkumu (denní směna: archeologové; noční směna: detektoráři, vydávající se často i za archeology či jejich spolupracovníky).

Kal, okr. Jičín. Návrší v pol. Vala či Valy, jižně od obce. V rámci podrobného povrchového průzkumu lokality pro posouzení možností geofyzikálního průzkumu jsem v roce 2005 v linii dvojitého valového a příkopového opevnění centrální oválné plochy zaznamenal několik výrazných nelegálních zásahů do vlastního tělesa valů i v místě jejich přerušení a přístupové polní cesty. Dominantní opevněná poloha i přilehlé plochy rozsáhlejšího areálu byly již v předchozích letech nelegálně narušovány uživateli detektorů kovů (Kalferst 1989; Kalferst – Profantová 1999). Devastace prostoru podél valů pomocí detektorů kovů stále pokračuje.

Libochovany, okr. Litoměřice. Pol. Hrádek a Tříkřížový vrch jv. Velkých Žernosek. Při víceletých povrchových průzkumech v areálu pravěkého a zřejmě raně středověkého hradiště jsem letech 2000–2002 (Křivánek 2003) dokumentoval několik desítek nelegálních vkopů po jasném používání detektorů v systémech příkopového opevnění. Kromě několikadecimetrových nezasypaných jamek ve vnitřním i vnějším příkopu i na více úzkých příčkách příkopů bylo sledováno také několik až metrových zářezů s umělými plošinami ve vnějším svahu mohutného valového opevnění hradiště (obr. 4). Ty vznikly rovněž za ilegálního užití detektorů a odkopávání hlinitokamenité destrukce valu. Další výrazná narušení opevnění byla zaznamenána i v letech 2004 a 2005 při rekognoskaci před plánovaným podrobným geodetickým zaměřením. Významné a archeologicky doposud málo poznané hradiště střežící průsmyk v Českém středohoří je také v důsledku skrytí hradiště za lesem a nulové aktivní památkové péči cílem nelegálních uživatelů detektorů kovů již řadu let.

Tismice, okr. Kolín. Návrší jižně vsi, nad pravým břehem potoka Bušinec. Při ověřovacím magnetometrickém měření ve vnitřní i vnější části raně středověkého hradiště bylo v roce 2004 (Křivánek 2005) identifikováno na oraných zemědělských plochách několik skupin vkopů po nelegálním užití detektoru kovů. Zprávy o narušování lokality pocházejí již z předchozích let, podobné nelegální zásahy byly evidovány i v roce 2005. Po nové orbě se tu nachází více pohozených akumulátorových článků z užívaných detektorů. Dokladem současné památkové péče je při okraji lokality přítomná zrezivělá tyč a nad úvozem s možným vnějším opevněním hradiště rostoucí černá skládka odpadu všeho druhu.

Vladař, okr. Karlovy Vary. Sv. část akropole, plochy za obvodovým valem. Při rekognoskaci rozsáhlé lokality a zaměřování systémů opevnění a členění ploch pravěkého hradiště pomocí GPS v rámci projektu GA AV ČR (A8002204; Chytráček – Šmejda 2004; 2005) bylo v letech 2003 a 2004 identifikováno také více míst nelegálně narušených koncentrovanými vkopy. Vedle běžných několikadecimetrových zásahů po nelegálním užití detektoru kovů bylo kupř. v sv. části terasovitě upravované akropole zaznamenáno také několik větších narušení s rozvlečeným materiálem včetně zlomků pravěké keramiky, které mohly svědčit o porušení kulturní vrstvy či jiných archeologických situací. Jedno z míst koncentrovaných nelegálních vkopů bylo také následně v roce 2004 v rámci výběrového výzkumu pozitivně ověřeno archeologickou sondáží se zaznamenáním sídelních situací (Chytráček – Šmejda 2005). Začlenění plošného detektorového průzkumu lokality do aktivit KAR ZČU Plzeň ve spolupráci s výše zmíněným projektem již po prvních sezónách ukázalo vysokou rentabilitu systematického detektorového průzkumu.

Šluknov, okr. Děčín. Areál dolu Schweidrich, Karlovo údolí jjv. od obce. Při ověřovacím geofyzikálním průzkumu v roce 2002 (Křivánek 2002) v ploché údolní části pod ústími štol s odpadními haldami bylo v terénu odpad- ních hald i přilehlého okolí registrováno více stop nelegálního užití detektorů kovů (obr. 5). Několikadecimetrové vkopy nejsou v areálu dolu Schweidrich ničím neobvyklým a byly monitorovány již v předchozích letech (Plekanec 2001). Na příkladu této lokality můžeme dokumentovat, že nelegálním detektorovým průzkumem jsou v regionu opakovaně dlouhodobě vykrádány kovové artefakty z hald, ale také z opuštěných ústí šachet, či dokonce samotných štol po středověké až novověké těžbě. Bohužel ani tento vybraný příklad ze Šluknovského výběžku není ojedinělý a k nelegálnímu narušování i vykrádání terénů starých důlních děl s použitím detektorů dochází v řadě podobných lokalit nejen zde, ale také v dalších tradičních regionech montánní archeologie. Výčet různým způsobem ohrožovaných lokalit, na kterých jsem se měl možnost s důsledkem nelegálního využívání detektorů kovů setkat, by mohl být mnohem rozsáhlejší. Kromě takto atakovaných areálů hradišť, sídlišť či montánních lokalit bychom mohli uvést také kupř. čtyřúhelníková ohrazení, pravěké či středověké areály výrobní, mohylová pohřebiště, zaniklé středověké vesnice či tvrziště, ale také stojící středověké hrady či významné komunikace. Mohli bychom se ptát, které z mohutných destrukcí a kráterů na pravěkém mohylníku ve Šťáhlavech byly způsobeny starými archeologickými výzkumy a které pozdější nelegální činností uživatelů detektorů kovů. Podobně bychom mohli pátrat po původu narušení situací na mohylnících v jižních Čechách či na Podřipsku. K různým organizovaným detektorovým průzkumům v lokalitě Obří hrad se vyjádřili již jiní (Waldhauser 2001a; 2001b; Militký 2001). Mohli bychom také připomenout velice intenzivní narušování našich postupně mizejících pozůstatků montánních i dalších středověkých lokalit např. na severu Čech (Peša – Jenč 2001), v Lužických horách, Krušných horách i jinde. Hovořit by se dalo i o organizovaném nelegálním skupinovém použití detektorů na hradech i jiných polohách na Tachovsku, v okolí vrchu Bořeň v Českém středohoří, ale také v chráněné oblasti Česko-saského Švýcarska či v bývalých vojenských výcvikových prostorech v různých částech republiky. Asi by bylo možné uvést více novějších příkladů vykrádání otevřených archeologických situací v průběhu probíhajících výzkumů archeologů i zcela nových lokalit absolutně nechráněných.

Co s tím?

Přiložené příklady, doufám, dostatečně ukázaly nelegální využívání detektorů kovů jako problém, který i v naší archeologii dosahuje globálnějších měřítek a nelze jej podceňovat. Pokud archeologové nadále nebudou aktivní, musíme se oprávněně obávat o další ohrožené a vykrádané lokality. Při naprosté převaze vhodného vybavení i praktických zkušeností detektorářů se to na první pohled zdá neovlivnitelný nerovný boj, který občas může posloužit jako vhodný argument pro nezbytnost přistoupení na podmínky spolupráce, které však po pravdě vždy absurdně stanoví právě detektoráři. Přiznám se, že při respektování etických argumentů archeologů proti spolupráci se mi zdají argumenty pro vědomou spolupráci za diskutabilního kompromisu získání alespoň nějakého (a neověřitelnosti jakého) množství informací či krátkodobého držení artefaktů slabé. Dovedu si však (i díky vlastní zkušenosti ze Stradonic, Obřího hradu nebo Třísova) představit situace, kdy si člověk v dané chvíli není jistý, jaký a jak rezolutní postoj má při setkání s detektoráři zaujmout. Všechny případy setkání se nedají strčit do jednoho pytle a nemusejí končit stejně. Ani pohnutky soukromých vlastníků detektorů nejsou vždy stejné. Pokud se člověk ztotožní s názorem nepodporovat žádný detektorový průzkum, nabízí se vzápětí otázka, zda proti tomu můžeme něco dělat. Jsem toho názoru, že byť v omezené míře, stále můžeme. Je známou skutečností, že čelit nekontrolovanému náporu detektorářů na terény archeologických lokalit se dá i „jejich zbraněmi“. Za jednu z perspektivních cest aktivní ochrany lokalit se dají považovat preventivní, víceleté a systematické výzkumy významných lokalit. Detektorové průzkumy při větším počtu aktivně zúčastněných osob mohou být realizované v rámci plánovaných terénních výzkumů fakult se studenty archeologie (viz práce na Vladaři i v jiných lokalitách se studenty KAR ZČU Plzeň, práce na Pohansku se studenty ÚAM MU Brno). Při dovybavení pracovišť by mohlo být takto sledovaných lokalit v krátké době mnohem více. Jiné detektorové průzkumy by mohly být také začleněny do systematických sledování lokalit v rámci probíhajících (geofyzikální průzkumy oppid) i nově formulovaných projektů. Počet takto monitorovaných lokalit by mohl být také větší – podklady pro detektorový průzkum nejohroženějších ploch jsou již dnes schopni dát mnozí archeologové znalí regionů i okolností. Je to samozřejmě i otázka komunikace různých institucí, univerzit a muzeí, ale dovedl bych si v budoucnu představit projekty s detektorovými průzkumy v kooperaci více archeologických institucí i institucí památkové péče. Je potěšitelné, že aktivních uživatelů detektorů kovů také mezi archeology v posledních letech přibývá. Kromě aktivního způsobu postupování proti nelegálním aktivitám s detektory pak můžeme také do budoucna zlepšit zmapování aktuálního stavu organizovanou evidencí všech případů domnělých i skutečných nálezů kovových artefaktů detektory. Zde je stále volné pole působnosti, kde bez nákladů může přidat ruku k dílu také některé z pracovišť památkové péče. Dalším pasivním způsobem ne přímo ochrany, ale alespoň určité koordinace, by mohlo být registrování nových vlastníků detektorů kovů. V ČR dnes můžeme předpokládat v soukromém držení několik tisíc detektorů, zájem však neklesá, i dlouholetí uživatelé sledují nejnovější trendy, inovují dříve zakoupené detektory, pořizují modernější detektory nové. Budoucí průběh takového prodeje by mohl být doprovázen závazným podepsáním kupujícího, že byl seznámen s podmínkami legálního využívání detektorů a nebude zakoupenou aparaturu používat s vědomím porušování zákonů (ostatně od výrobce již připravené letáčky či poznámky v manuálech na toto téma jsou již dnes součástí dokumentace u více výrobců detektorů). U prodejců evidované a evidenci Policie ČR postoupené podepsané prohlášení by mohlo být při opakovaném přistižení a legitimaci osob při nelegálním užití detektorů využito jako podklad pro zahájení trestního řízení, stanovení pokuty za přestupek či odebrání detektoru používaného nezákonným způsobem. Svým dílem by k dalšímu způsobu pasivní ochrany již dnes mohli přispět větší ostražitostí všichni soukromí vlastníci pozemků i místní obyvatelé žijící často přímo v archeologických lokalitách či v jejich bezprostředním okolí. Také při vytváření obecného kulturního povědomí ve společnosti má památková péče stále ještě velké pole působnosti a ještě větší dluhy.

Příčiny dnešního stavu (očima geofyzika)

Jako jeden z důvodů pasivního postoje vůči obecně známému ohrožování našich lokalit detektory vidím skutečnost různého výkladu stanovených pravomocí i povinností archeologických a památkových institucí a obecně mizivou konstruktivní komunikaci mezi nimi. Již řadu let se také na svém pracovišti setkávám s názorem mnoha archeologů, že řešení problému detektorů kovů nemůže být předmětem řešení instituce typu AV ČR a spadá do působnosti památkové péče. V praxi má ale tento postoj za následek, že po písemném oznámení nelegálního užití detektoru kovů v nějaké lokalitě jakákoliv další snaha o řešení končí. Právě díky své praktické znalosti skutečného rozměru této nelegální činnosti zastávám názor, že i za dnešního stavu můžeme a měli bychom udělat víc. Také proto byl modelově realizován projekt zahrnující i detektorové průzkumy na pravěkém hradišti Plešivec (Korený – Křivánek – Kuna – Marešová 2005; Křivánek – Kuna – Korený 2006). Dle mého názoru se při působení v jakékoli archeologické instituci nemůžeme distancovat od problému, který se týká více či méně práce všech archeologů. Při současném vývoji stavu ohrožení lokalit by proto bylo žádoucí v dlouhodobější koncepci institucí věnovat náležitou pozornost také tomuto problému. Umím si představit budoucí podobu Archeologického ústavu, kde by vedle pracovníků s vědeckými ambicemi a pracovníků více či méně určených také pro hospodářské smlouvy mohlo rentabilně fungovat i oddělení archeologické prospekce, zahrnující více nedestruktivních metod, včetně intenzivních (z hlediska památek i preventivních) a systematických detektorových průzkumů. Jako další důvod přetrvávajícího stavu věcí pak vidím u většiny lokalit absenci památkové péče. Nejenže přímo na archeologických památkách není vidět jakákoliv snaha o informování návštěvníků, ale i evidence lokalit se stala pouze holou administrativou, nereflektující jejich ohrožení. Mnohé archeologické lokality nejsou chráněny a jako archeologické památky ani po letech po odevzdání návrhů zaevidovány, adekvátně však nejsou chráněny ani lokality evidované. Za současné struktury a pracovní náplně většiny pracovišť státní památkové péče asi ke zlepšení stavu dojít nemůže. Dovedl bych si ale představit plně funkční samostatné pracoviště zaměřené na legitimní aktivní ochranu a dokumentaci ohrožených lokalit včetně využívání více moderních metod terénního průzkumu i dokumentace včetně systematického leteckého, geofyzikálního, detektorového, popř. také geochemického průzkumu a GPS měření. Taková pracoviště či samostatné ústavy již léta kupř. ve více spolkových zemích Německa, ve Velké Británii i jinde úspěšně pracují. Důvodů pasivity vůči užívání detektorů v archeologii je více. Dle mého názoru je jedním z dalších malá podpora rozvoje tohoto částečně destruktivního způsobu terénní práce mezi archeology.

Dnes se však stavím jednoznačně za názor, že minimálně detektorový průzkum již povrchově narušených a dlouhodoběji narušovaných situací (včetně oraných ploch) může být i pro archeologa plně legitimním typem průzkumu lokality. Nutno závěrem poznamenat, že první mé snahy o změnu se na více místech vždy nesetkaly ani s podporou, ani s pochopením závažnosti stavu věcí. Již v roce 1998 jsme společně s hlavním navrhovatelem L. Hrdličkou z firmy Prospekta 90 podali na MK ČR žádost o grant zaměřený na možnost řešení ochrany archeologických lokalit ohrožovaných nelegálním užíváním detektorů pomocí instalace tzv. klamavých předmětů v kombinaci s terénními průzkumy. Z dostupných informací sdělených pouze po telefonu z MK vím, že oba oponentské posudky podporu projektu nedoporučily, přičemž jedním z argumentů bylo, že nejsou pádné důvody, proč by se problém nelegálního užívání detektorů, jako problém pouze několika jednotlivých archeologických lokalit, měl vůbec řešit… O opakované podání návrhu jsme se už ani nepokoušeli. Samozřejmě, s odstupem času by experiment s instalací klamavých předmětů (z různých kovů) při dalším vývoji detektorového vybavení a jeho expanzi do soukromých rukou nemusel být shledán jako plně efektivní. Jenže podobně dopadly i snahy další. Po mnoha letech první iniciované investici v rámci interního investičního grantu AV ČR do detektorového vybavení ARÚ v roce 1999 jsem už nezískal finanční podporu pro dovybavení pracoviště do takové podoby, aby každé oddělení ústavu disponovalo vlastním detektorem kovů. Ačkoli již více let víme, na kolika místech by tohoto vybavení bylo zapotřebí, musíme tento stav řešit zapůjčováním stárnoucího vybavení. Zasvěceným asi netřeba připomínat, co sedm let znamená ve změně vývoje elektroniky, a tudíž i možností detektorů. Konstatování tohoto stavu nechť je dovysvětlením, proč tak velká instituce doposud k aktivnímu řešení problémů nelegálního užívání detektorů kovů tak málo přispěla. To však není a ani nemůže být omluva. Jsem toho názoru, že se dalo již dříve udělat víc – a více se dá dělat i dnes. Proto také vedle rozvoje geofyzikálních metod v archeologii podoruji snahy o rozšíření počtu aktivních uživatelů detektorů kovů mezi samotnými archeology i změny reálného chápání pozitiv i negativ této metody mezi studenty, dnes již naštěstí standardně s detektory seznamovanými.

Zdroj: http://warshop.cz, Archeologické rozhledy LVIII–2006