Workshop „Zastřešení Manského paláce na hradě Bezděz“
Státní hrad Bezděz, 24. června 2010
Při obsáhlé diskusi k téměř dokončenému zastřešení Manského paláce, k ostatním předneseným referátům a k obecnějším otázkám zastřešování torzální hradní architektury v současné praxi péče o kulturní památky v České republice se projevily značné rozdíly v názorech přítomných odborníků. Od obhajoby pohledových trvalých střech novodobých či historizujících tvarů a konstrukcí jako nejlepší ochrany torzálních památek, přes různé varianty vložených, skrytých, trvalých či dočasných a přírodních zatravněných nebo spádovaných odvodněných střech až k úvahám o nedotknutelnosti torzálního výrazu zřícenin a podřízenosti se jejich nevyhnutelnému, avšak přirozenému zániku. Přes výraznou polaritu názorů se ale účastníci semináře všeobecně shodli na maximální opatrnosti a co nejstřídmější míře při zastřešování hradních zřícenin. Zvláště v situaci kdy ani existující metodika péče o historické zříceniny hradů není bohužel v praxi běžně používána. S tímto vědomím bylo možné na základě vystoupení účastníků semináře, jejich podnětů, reakcí a připomínek formulovat následující základní doporučení.

1) Torza hradních staveb jsou pro své dochované památkové hodnoty uznávány jako kulturní památky, některé z nich mají dokonce statut národní kulturní památky. Při jejich ochraně a péči o ně musí stát tyto oceňované hodnoty na prvním místě a musí být v maximální míře respektovány a zachovány. Pouze ochrana těchto hodnot může být důvodem pro zastřešení torzální hradní architektury. Mimořádně důležité je zachování její původnosti a věrohodnosti. U torzální architektury vyžadují hodnoty autentického historického hmotného pramene, hodnoty stáří, hodnoty urbanistické, emotivního působení a krajinotvorné upřednostnění před ostatními hledisky.

2) Historické zříceniny v krajině a jejich poslední dochovaný stav jsou jistým způsobem chráněny také zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Podle § 12 cit. zák. odst.1 je chráněn „krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti“ a který „je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.“

3) I dnes, na počátku 21. století, jsou pro péči o zříceniny hradů k dispozici jen základní obecné metodické principy formulované v polovině 20. stol. Janem Sokolem a dílčím způsobem doplněné v roce 1998 Tomášem Durdíkem. Části této metodiky dotýkající se zastřešování zřícenin jsou ale značně zastaralé, v některých pasážích zavádějící nebo již nepřijatelné, poplatné situaci v době svého vzniku. Je zřejmé, že metodika již současným požadavkům nevyhovuje, zejména tím, že ponechává určitý prostor pro řešení, která jsou v rozporu s jejím celkovým vyzněním a může tak sloužit k účelovému zneužívání. Metodiku péče o torzální památky včetně jejich zastřešování je nutné zpracovat zcela nově.

4) V rámci metodických otázek je třeba též řešit poměrně složitou problematiku přístupu ke starším konzervačním a rekonstrukčním zásahům na zříceninách. Prakticky všechny významnější hradní zříceniny doznaly v průběhu 19. a 20. stol. větších či menších úprav tohoto druhu, včetně zastřešování a výstavby nových objektů v jejich areálech. Na některé z nich již před desetiletími reagovala památková péče jejich zakrytím nebo korekcí (Kunětická Hora, Litice), jiné, vykazující nesporné nadčasové kvality (Krakovec), by měly být již samozřejmým předmětem památkové ochrany.

5) Součástí jakýchkoliv úvah o možnostech konzervace a zajištění hradní torzální architektury včetně obnovy nebo zřízení nového trvalého konstrukčního zastřešení musí být komplexní dokumentace dochovaného stavu a podrobný (prohloubený) stavebněhistorický a stavebnětechnický průzkum daného objektu. Z výsledků těchto průzkumů musí vycházet návrhy řešení. Bez předem provedené dokumentace a průzkumů nelze návrhy řešení vůbec zpracovávat a projednávat.

6) Trvalé zastřešení torzální hradní architektury je nutno považovat za jednu z posledních možností její ochrany, použitelnou v případech, kdy jiné způsoby prokazatelně nutných konzervačních prací není možné použít, nebo opakovaně selhaly. Při zabezpečování neúplně dochovaných staveb je nutné vždy důkladně, třeba i opakovaně uvážit všechna možná řešení, a zásahům do vžité podoby tzv. zřícenin se co nejdůsledněji vyhýbat. Konzervace a zastřešování zřícenin nesmí být záminkou k provádění rozsáhlých archeologických odkryvů a nesmí přinést změnu emotivní působivosti zříceniny jako celku.

7) Pokud se zastřešení ukáže nezbytným a jediným možným prostředkem funkční ochrany zříceniny, je nutné vždy nejprve hledat co nešetrnější, skrytá nebo co nejméně vizuálně patrná řešení včetně materiálové a konstrukční skladby maximálně vycházející z vlastní historické stavby a charakteru její poslední dochované torzální podoby.

8) V ojedinělých, výjimečných, podrobně odůvodněných, případech kdy nelze uplatnit řešení podle bodu 7) je možné navrhnout zastřešení, které co nejjednodušším technickým způsobem překryje ohroženou část stavby. Zároveň však zastřešení musí splňovat vysokou úroveň vhodné architektonické formy, typu konstrukce, použitých materiálů a řemeslného provedení, tak aby svým výrazem nedegradovalo ochraňovanou stavbu. Základním kritériem u opodstatněného zastřešení by mělo být uchování torzálního výrazu areálu.

9) Zastřešení trvalými střechami formou rekonstrukce doloženého zaniklého historického tvaru střechy je možné připustit pouze při splnění všech výše uvedených podmínek a při objektivním vyloučení všech variant řešení uvedených v předešlých bodech. Realizovat je lze zásadně pouze u staveb, které si přes svůj torzální stav prakticky v plné výšce zachovaly celistvý obvod. I u zřícenin tohoto typu je případné zřízení střechy závažným zásahem do autenticity památky a platí pro ně všechny předchozí výhrady. Tvar střechy, použitý materiál a rozsah zastřešení musí jednoznačně odpovídat výrazu a poslední dochované podobě dané stavby a zároveň respektovat její torzální stav.

10) Stavební realizace zastřešení torzální hradní architektury nesmí v žádném případě vyvolat zásahy do originální hmoty stavby a ztrátu její autenticity, nesmí vést k záměru zásadního doplňování stavby o části již dříve ztracené, tedy směřujícímu ke komplexní rekonstrukci a nesmí být spouštěcím momentem dalších navazujících úprav, které si vynucuje snaha o neadekvátní zpřístupnění nebo komerční využívání, ohrožujících hodnoty kulturní památky.

Foto: Obnova.sk

Správa zo semináru: http://www.obnova.sk/clanok-3397.html