black & white

Black and white: Znám dvě česká města se zcela odlišným vztahem radnice ke svému muzeu. Je zbytečné se ptát, která to konkrétně jsou, zda leží na Moravě nebo v Čechách. Podstatné je, že tak extrémně rozdílný vztah ke kultuře je u nás možný. Obě muzea mají velmi aktivní vztah ke své komunitě, nejsou to žádné spící instituce, jak je u nás ještě často obvyklé. Zajímají se o současný rozvoj svého města, snaží se přednáškami i výstavami podněcovat kvality a odhalovat negativní stránky každodenního života. Není divu, že se přitom dotýkají otázek rozvoje demokracie, stavu etiky, ochrany památek a přírody, bojů proti ničení životního prostředí, obhajoby kvalit architektury i veřejnosti určených produktů designu.

V prvém z měst jsou ředitel i odborní pracovníci muzea za takovou práci obecně uznáváni, radnice ctí jejich veřejně prospěšné působení a je ochotna jednotlivé kroky adekvátně finančně podpořit. Ve chvílích, kdy se ústav přirozeně dostává do konfliktu s různými zájmovými skupinami, je nadřízený orgán schopen se své instituce zastat tak, že si to útočník příště rozmyslí. Pro úředníky města to není zcela pohodlná práce, ale předpokládají, že je ocení poctivá část obyvatel, stejně jako věří, že tato skupina veřejnosti má větší sílu než ti, kteří jsou lhostejní nebo mají zlé úmysly. A že se bude takto jen posilovat a rozrůstat. Radnice také cíleně využívá odborný potenciál pracovníků muzea. Starosta vydal nařízení, že vedoucí odborů jsou povinni konzultovat projekty z oblasti architektury a životního prostředí s jednotlivými kvalifikovanými pracovníky muzea. Historik umění spravující sbírku architektury je proto zván například do všech výběrových komisí posuzujících nové projekty nebo k jednáním o územním plánu města. Přírodovědec je zapojen do posuzování projektů dotýkajících se ekologie. Muzeum rády a bez postranních úmyslů sponzorsky podporují místní firmy dobrého jména. Považují také za čest pořádat bankety propagující jejich značku v reprezentačních prostorách svého muzea, na které, ať již patří k jejich zálibám nebo ne, jsou patřičně hrdí. Ředitel muzea je proto zván na všechny slavnosti, společně se starostou a vedoucím místní knihovny.

Ve druhém z měst by se dala situace stručně popsat oblíbeným rčením z dob vlády komunistů: každá kvalitní a poctivě míněná snaha musí být po zásluhách řádně potrestána. Společensky prospěšné aktivity muzea jsou radnicí buď totalitním, nedemokratickým způsobem přímo zakazovány, nebo je na ředitele vykonáván nepřímý psychický nátlak, aby si raději podobnou činnost pro příště sám rozmyslel. Pokud totiž společensky angažovaná práce nevadí přímo jednotlivým úředníkům radnice, tak se předpokládá, že bude vadit různým zájmovým skupinám. A důležitější pro řádnou „kancelářskou myš“ je přeci příjemný „klid na práci“, než užitečné pracovní výsledky. Za absenci činnosti s opravdovým společenským dopadem se v českém prostředí přeci, jak známo, nestřílí. Odborní pracovníci muzea se občas domnívají, že by mohli radnici posloužit vyjádřením k různým projektům. Úředníci ale před nimi tají, co mohou, jen aby jim, nedej bože, nezávislý odborný názor nepřidělal práci a nepokazil vztahy s kamarády na nevelkém přehledném kolbišti maloměsta. Ředitele muzea tady nikdo nezve na prestižní oslavy, vždyť on jistě (!) není ta pravá osoba ke zlepšení firemní image. Ještě by mohl při společenské konverzaci navodit příliš náročná témata, na hony vzdálená oblíbeným bulvárním médiím! On také pan ředitel má chudák jiné starosti, než se chodit bavit s bohatci. Musí doma v klidu vydychovat, aby psychicky ustál časté výhrůžky zřizovatele, které všemi známými způsoby skloňují slovo výpověď.

Jitka Peřinová

Nové články 1x za mesiac na váš eMail.

Nerozosielame spam! Prečítajte si naše podmienky použitia.

Súvisiace články

Etika je i v muzeích stále věcí odvahy

Podle přísloví Pro pravdu se lidé nejvíc zlobí lze posuzovat některé výtky Václavu Havlovi, že se příliš věnoval problémům morálky v současných českých zemích. Je zcela bez pochyb, že tomu, kdo ctí etiku poctivého a demokraticky otevřeného přístupu k životu takto orientované veřejné úvahy nemohou nijak vadit. Jsou užitečné vždy a všude, coby nenahraditelná sociální hygiena.

České múzeá včera, dnes a …

V pantheonu Národního muzea v Praze proběhla v polovině října 2002 mezinárodní odborná konference nazvaná „Muzeum a změna“. Přesto, že se zabývala mnoha oblastmi muzejní práce, většinu vystoupení spojoval zájem o zvýšení atraktivnosti sbírkotvorných institucí v očích veřejnosti. Podobně zaměřené diskuse probíhají nejen u nás od počátku 90. let minulého století a jsou podníceny změnou společenských podmínek, ve kterých muzea působí.

Vztah Muzea umění Bešenov (CR) k veřejnosti

S každou úvahou o vztazích instituce a veřejnosti souvisí analýza sociálních skupin, s nimiž komunikujeme. Českou praxi dodnes ovlivňují dva nedobré předsudky podmíněné společenskou situací mezi lety 1948 – 1989. Jeden z nich vede ke zjednodušenému vnímání společnosti coby stejnorodé skupiny jedinců, druhý k zaujatému a zkreslenému vztahu ke společenské elitě.

Kultúru nelze řídiť, lze pro ní jen vytvářet podmínky

Kvalita práce muzeí je jednoznačně závislá
na demokratické konstrukci vazby ústavu a zřizovatele.


O vlivu volné tvorby na společnost se v posledních desetiletích hovoří velmi skepticky. Proto je realistické požadovat od muzeí umění spíše činnosti spojené s tradičním zahleděním tvorby do sebe samé, k nimž patří zejména dokumentace jejích jednotlivých oblastí, podpora uměleckohistorického vzdělávání veřejnosti a reprezentace regionu.