„Je to kulturní památka. O demolici musí rozhodnout jiné orgány.” Jak šel čas

Pozdně renesanční zámek zapsaný na seznamu památek České republiky je jednou z nejstarších dochovaných památek Ostravě.Byl vystavěn v letech 1630 – 1634 majitelkou panství Evou Čelovnou z Čechovic.Od roku 1638 jej na 150 let získal rod Skrbenských ze Šenova. Dnešní podobu získal v 18. století a v první polovině 19. století.V roce 1898 v něm dokonce sídlila První moravská spořitelna z Brna. V roce 1927 jej odkoupili statkáři – bratři František a Metoděj Pravdové. Zámek byl vážně poškozen bombardováním ve druhé světové válce.Po únoru 1948 přišlo znárodnění. V zámku až do roku 1960 působila armáda.Zámek však byl v padesátých a šedesátých letech opraven. Poté ho získala Nová huť Klementa Gottwalda (NHKG). Prostory využívala jako stravovací a kulturní zařízení. Podnik v objektu zřídil šicí a brašnářskou dílnu, sklady zde měla také Civilní obrana. NHKG provedla rozsáhlou opravu střechy i další drobné úpravy. Na zachování původního rázu stavbu však scházely peníze. Proto od roku 1987 probíhalo nabídkové řízení na prodej. Zájemců bylo mnoho, nikdo však neměl dostatečné finance k zajištění rekonstrukce. V roce 1990 byla podepsána kupní smlouva s jistou ostravskou firmou. Ta chtěla zámek přebudovat na hotelový komplex. To se však nestalo. V rámci restituce a dalších majetkových převodů se historická památka dostala až do rukou firmy z Frýdku- Místku, která jej nakonec za 600 tisíc korun postoupila dvěma podnikatelům ze Zlína a Karlovy Studánky. Ti zde hodlali zřídit sídlo své firmy a prodejnu na střešní krytiny. Objekt se nyní nachází ve zcela katastrofálním stavu. Posledním hřebíčkem do rakve kunčického zámku byl ničivý požár, který vypukl nad ránem 23. ledna 1999. Z vyšetřování vyplynulo, že oheň někdo úmyslně založil pomocí hořlavé kapaliny. Pachatele se nepodařilo odhalit. „Případ není objasněn,” uvedl mjr. Milan Guzdek, vedoucí policejního oddělení v Ostravě-Kunčicích. Ze zámečku – někdejší chlouby Kunčic, zůstaly jen ruiny. Prostory před zámkem nyní slouží jako smetiště.
Je šance na záchranu renesančního zámku v Ostravě- Kunčicích, mezi jehož majitele svého času patřila i NOVÁ HUŤ? Tuto otázku si v poslední době klade stále větší množství lidí. Impulsem byly informace o tajemném fandovi kulturních památek z Ostravy-Hrabové. Ten je údajně připraven vložit padesát milionů korun do nadace na obnovu zámku, z něhož po úmyslně založeném požáru z roku 1999 zůstala jen ruina.



Zachránce?

„Nedávno jsme telefonicky hovořili. Řekl mi, že v současné době podniká další kroky. Jakmile budou známy výsledky, dá mi okamžitě vědět,” řekl nám místostarosta městského obvodu Slezská Ostrava Miroslav Vojkovský, který již předtím s dotyčným osobně jednal. „Mám jeho vizitku, vím o koho jde. Dohodli jsme se ale, že jméno v této chvíli nezveřejníme. Je to velmi citlivá záležitost,” dodal M. Vojkovský. Současně popřel informace tisku, že by městský obvod Slezská Ostrava vydal povolení k demolici. „Je to kulturní památka. O demolici musí rozhodnout jiné orgány.”

Vzpomínání

Starousedlíci se slzami v očích hledí na pravděpodobně neodvratný zánik někdejší chlouby Kunčic. „Na zámek si vzpomínám velice dobře. Mí rodiče se tam narodili. Tatínek jezdil s kočárem. O majitelích – rodině Pravdů, všichni hovořili jen v dobrém. Byli to skvělí statkáři. Rozuměli práci a uměli se postarat o lidi. S ostatními jednali velmi solidně. Nikdy se nad nikoho nepovyšovali. Různé pověsti o krvelačných statkářích jsou v tomto případě zcela mylné. Po únoru 1948 rodina o svůj majetek přišla, někteří skončili ve vězení. Žilo se jim velice špatně,” řekla nám žena, která poblíž zámku obhospodařovala malé políčko tvořící součást zahrádkářské kolonie. „Tato půda patří panu Pravdovi, potomku jednoho z někdejších majitelů. Chtěl nám ji prodat, ale neměli jsme peníze. Tak nám ji pronajímá. Jde mu zejména o to, aby pozemek nechátral. S dohodou jsme spokojeni,” dodává paní, která však nechce zveřejnit své jméno. „Nestojím o publicitu,” vysvětluje.

Kradli „ostošest”

O pohnuté historii zámku může vyprávět i další zahrádkář: „Dokud to měla pod sebou Nová huť, nebyly žádné problémy. Těsně před vyklizením provedla kompletní rekonstrukci topení. Když objekt zůstal prázdný, začali se k němu stahovat různí podivní lidé. Nejprve vzali litinové radiátory, poté vytrhali parkety a nakonec zmizelo vše, co mělo nějakou hodnotu. Během krátké doby to totálně rozkradli. Několikrát tam i hořelo. V té době došlo i k řadě vykradení zdejších chatek,” říká muž. Okolí zámku se nyní mění v jedno velké smetiště. „Několikrát jsme viděli, jak přijelo auto, řidič z kufru vytáhl pytel s odpadky a hodil jej na zem,” uzavřel zahrádkář.

Oslavy, svatby

„Oslavy v zámeckých prostorách měly nádech vznešenosti. Máme na co vzpomínat. Je nám líto, že tato historická cennost zřejmě zanikne,” říkají pamětníci z Nové huti a jedním dechem dodávají: „Rádi bychom věřili tomu, že někdo hodlá do objektu investovat 50 milionů korun, zdá se nám to ale nereálné.”

Praštil sluchátkem

O vyjádření k současné situaci jsme požádali i jednoho z nynějších majitelů kunčického zámku, zlínského podnikatele Jiřího Pechu. Na telefonický dotaz, zda již hovořil s případným zájemcem, který plánuje záchranu památky, reagoval velmi podrážděně. „Nemám, co bych k tomu řekl. Nebudu se o tom s vámi bavit,” prohlásil a zavěsil.



text: Jaroslav Perdoch

NOVÁ HUŤ, a.s. , 2002

Jan P. Štěpánek