autor: Jakub Klímek
Prostá selská dívka Jana z lotrinské obce Domrémy se narodila v převratné době stoleté války mezi Francií a Anglií v roce 1412. Již jako dítě projevovala velkou zbožnost. Nikdy se neučila číst a psát, ale byla velmi nadaná a houževnatá a dovedla diskutovat i se vzdělanými lidmi. Když byla Jana malá, slyšela “hlasy” světců a andělů, které jí řekly, že musí znovu nastolit na trůn právoplatného krále Francie. V 17 letech se jí podařilo dostat do Chinonu ke Karlu VII., zvanému pro nepatrný rozsah jeho království “malý král z Bourges”.Jana věřila, že sám Bůh jí přikázal zachránit Francii a vypudit Angličany ze země. Přesvědčila krále Karla VII., aby jí poskytl zbroj, přidělil korouhevníka s praporcem a dovolil, aby se přidala k jeho vojsku. V roce 1429 (8. května) vedla francouzské vojsko do první vítězné bitvy u Orléans. O měsíc později, 17. července, se Jana účastnila v remešské katedrále slavnostní korunovace Karla VII. na krále. Při bezvýsledném obléhání Paříže byla raněna a musela následovat panovníka, který se rozhodl, že se stáhne na území za Loirou. Rok poté se Jana vydala na pomoc obleženému Compiegne, ale padla zradou do rukou Burgunďanům, kteří ji vydali (prodali) Angličanům. Byla pak vězněna a souzena jako kacířka a postavena před církevní soud, který zasedal v Rouenu za předsednictví beauvaiského biskupa Pierra Cauchona.

Odsoudili ji k smrti a 30. května roku 1431 byla zaživa upálena. Po její smrti byli Angličané vyhnáni z Francie a Jana byla oslavována jako hrdinka. Její sláva stále narůstala a v r. 1920 byla prohlášena za svatou.
Válečné činy jsou tradičně dílem mužů, a proto je postava Jany z Arku tak výjimečná. Jako symbol boje za nezávislost a jednotu Francie se stala hrdinkou mnoha legend. Někdy je velmi obtížné rozlišit, co je na nich pravdivého a co nikoli. Třemi skutečnostmi si však jsou historikové jistí: byla venkovského původu, skutečně zemřela na hranici r. 1431 a nevstala z mrtvých (i když se po její smrti objevily dívky, které se za ni vydávaly).