Je nezbytné podtrhnout jeden závažný problém v práci s veřejností, který vyplývá ze vztahu výstavní činnosti všeobecně zaměřených (vlastivědných) muzeí a muzeí umění. Prvá z muzeí mohou pracovat s celým spektrem hmotné kultury i přírody. Proto z různých důvodů vystavují nejen špičkové výtvarné umění, ale i regionální, lidové nebo kýč. Muzea umění se snaží o výchovný proces směřující k nejvyšší náročnosti na výtvarné umění.To je hlavním opodstatněním samostatné existence těchto specializovaných ústavů. Výstavní činnost obou typů institucí se proto může značně lišit. Jestliže však všeobecně zaměřená muzea vystavují umění nižší kvality bez vymezení souvislostí, narušuje to výchovnou snahu muzeí umění. Běžný návštěvník si totiž pohled na výstavní aktivitu muzeí zjednodušuje. Myslí si, že všechna muzea se jistě snaží vystavovat jen to nejkvalitnější umění, neboť k tomu mají důvod i odborníky. Jaké z toho vyplývají diskuse veřejnosti není třeba rozebírat. Vím, že k nekomentovaným výstavám podprůměrného umění v obecně zaměřených muzeích většinou nevede neschopnost jej rozeznat, ale například často zavedená metoda poskytování nebo pronájmu výstavních síní např. místním výtvarníkům čistě podle pořadníku. Vím, že tuto praxi nic rychle a snadno nezmění. Bylo by však neprofesionální ji přecházet bez povšimnutí. Prosím nicméně kolegy ze všeobecně zaměřených muzeí, aby měli vždy na mysli skutečnost, že malý, těžce vydobytý výsledek usilovné práce muzeí umění zejména v regionech, může několik výstav laciného umění zcela zhatit.

Tomáš Fassati