Josef Mánes (1820 – 1871) Josef Mánes byl zakládající osobností českého výtvarnictví a největším mistrem české malby a krajinářství. Jeho tvorba vychází z romantismu, je inspirována životem venkovského lidu, který pro Mánesa představoval ideál čistoty lidství. Ve své době byl Mánes oslavován za zpodobňovaní ‚zlatého věku naší rasy slovanské’. S životem a zvyky venkovanů se Mánes nejdříve sblížil za svého pobytu v Kroměříži a později také na svých cestách po Moravě a Slovensku. Mánes však nebyl jen malířem českého venkova, ale také výborným portrétistou, a to hlavně v zakázkách pro šlechtickou rodinu Silva-Taroucovy, u kterých prožil chvíle klidu na zámku Čechy pod Kosířem u Prostějova.

Příkladem Mánesovy intenzivní výtvarné práce na popisu českého venkova je cyklus dvanácti obrazů určených pro Orloj na Staroměstské radnici v Praze. Jako přední malíř českého romantismu se Mánes ujal úkolu ilustrovat vydání Královédvorského rukopisu, ale pro nedostatek zájmu veřejnosti práci nedokončil.