[mp]

Ve Volyni bylo kino a diskotéka v bývalé synagoze. Myslím, že to tam nakonec vyhořelo. To považuji za mimořádně nevhodné využití.

Ve Velešíně je kostel odsvěcený už v 18. století, přestavěný na dům. Toto řešení se mi celkem líbí.

Využití pro kulturní účely se mi zdá nejvhodnější. Máme tu koncertní síň z klášterního kostela. Příliš ale nevyhovuje, je malá a měla nevhodnou akustiku.

A co se týče Holandska, ve městě Kampen mají v kostele velkou veřejnou knihovnu. Chtěli jsme si prohlédnout kostel a teprve moderní vchodové dveře nás upozornily na nějakou změnu. Pak jsme vevnitř strávili dost času, jen jsme toho moc nepřečetli, protože vše bylo holandsky.

 

[mp]

A ještě jedna připomínka. Pozor na červotoče. Pokud hodiny jdou, nedá se do nich. Pokud stojí, nebo leží někde na půdě, sežere je na prach. Jeden rámeček jsem skládal jako puzzle.

[mp]

Co se týče strojku, jsou to běžné Schottenuhr, Škoťáky, relativně běžné zboží. Asi Schwarzwaldský krok s kotvou z ohnutého plechu. Čili přesnost nic moc, ale vydrží všechno. Takovéto stroje jsem amatérsky čistil a fungují. Jeden dokonce po předchozím promazání asi stolním olejem nebo dokonce fermeží (byl zcela zatuhlý, podobalo se to zaschlému laku). A ani jsem stroj nemusel rozebírat, jak by to určitě udělal hodinář. Jen to chce opatrně, štětečkem a benzínem, a pak si sehnat pár kapek hodinářského oleje, ne na šicí stroje. I když tyto hodiny se asi mazaly kdečím. Ona tam bývá ocel v mosazi (mosazné trubičky ve dřevě) a to je do značné míry samomazné.

Co se týká polychromie, tady by asi byl na místě odborný zásah, tam amatér může pokazit mnohem víc.

[mp]

Už jsem to tady někdy psal. Galvanizace je technologicky hodně náročný proces a pravděpodobně se ti napoprvé nepovede, aby to bylo rovnoměrné a drželo to. Ale zlacení se běžně používá při výrobě plošných spojů, větší výrobci tuto technologii zvládají. Ale asi s hodinkymi experimentovat nebudou. Spíš se zeptej nějakého klenotníka.

[mp]

Červotočov není počuť sú po oknách dierky a padá z nich drevený prach?
To bude tesařík. Jeho larvy žijí ve dřevě až 20 let. Slyšel jsem o nočním lovu s vrtačkou a stříkačkou, ale nebylo to úspěšné.

[mp]

Kdysi ve fotoprodejnách. Opravdu to vytváří modrou barvu (berlínskámodř?), ale není to modrotisk, na ten se používalo a používá indigo.
A není to kyanid, ale ferrikyanid draselný, červená krevní sůl. Prodávala se běžně, používala se do zeslabovacích a tónovacích lázní v černobílé fotografii. Není to vyloženě jed (prodávalo se to volně a ani na skleničce žádné upozornění nebylo), ale pozor na kyseliny, myslím, že by kyanovodík uvolnila.
Papír namočený do citranu po osvětlení vyvolat ferrikyanidem a pak vyprat. Kdysi se to používalo na dílenské výkresy (modráky), ale to co se pod tím myslelo v nedávné minulosti (namodralé nebo narůžovělé kopie) už bylo něco jiného, ozalid, založený na citlivosti diazoniových solí na světlo.

Dnes se to ve fotoprodejnách neprodává, ale na internetu by se to mělo dát sehnat, jen nebude sklenička stát 6Kčs, ale tak 10-100násobek.

Ale pokud chcete látky barvit na modro, zkuste radši indigo. Koupit se asi dá, možná stejně obtížně jako jiné chemikálie. Práce s ním byla obtížná a zdlouhavá, možná dnes už existují předpřipravené lázně. Barví nažluto a zmodrá až po uschnutí na vzduchu. Pokud vím, dílna s ručním provozem je v Olešnici na Moravě.

[mp]

Zdá se mi, že tento zámek nebude složitý. Je nutný klíč s dírou, ale ty byly u skříněk běžné. Bude asi jen třeba, aby prošel dovnitř. Pokud je zámek dozický – klíč měl na té plošce příčné zářezy – bude to horší. Nejlepší bude v tom případě sehnat větší množství starých klíčů a zkoušet.

[mp]

V drogerii.
Na flašce vidím firmu Chemo AS Rájec -Jestřebí.
Ale jak u toho chceš vydržet?
Rozbitá flaška čpavku vystěhuje spolehlivě celou drogerii, možná i celý obchodní dům.

[mp]

Problém vrtulí je, že nevyrábějí proud, když nefouká vítr, a že ho vyrábějí moc, když hodně fouká. S kapacitou větrného parku se nedá v energetice moc počítat, pořád musí být někde roztopený kotel, aby dodal energii, když přestane foukat vítr.
Vodní turbíny se dají spustit velmi rychle, a když nejedou, je možno napouštět nádrž. Ovšem vrtule i přehrady krajinu nenávratně změní.

[mp]

.
Otazka prva: preco je HCl az taka nepripustna, okrem toho, ze je agresivna a najma, co sa tyka aj vyparov vcelku nebezpecna. Moje amaterske skusenosti su, ze HCl odstrani koroziu a necha iba predmet v “bielom” stave. Do samotneho zeleza, ocele, liatiny sa prilis nepusta.

Jednou jsem nechal trochu kyseliny na misce a do rána mi všechno zrezivělo, i to co bylo metr od misky. HCl nasytí povrch železa chloridy, které jsou hygroskopické (FeCl3 se rozteče i v igelitovém pytlíku) a způsobují další korozi. Principem elektrochemické stabilizace rezu by mělo být i dokonalé odstranění chloridů z rezivé vrstvy, ne je tam ještě přidávat.

[mp]

Kdysi v některých FOTO prodejnách, červená krevní sůl do Framerova zeslabovače, žlutá už nevím do čeho. Ale v době barevné fotografie a následující digifotografie už se to asi nikde neprodává.

[mp]

Jen doplnění k tématu.
Jak asi vypadá autentická podoba předmětů ze železa?
Po kovářském zpracování je předmět šedivý, případně s náběhem pokud byl kalen a popouštěn.
Starší železný předmět má jen dvě podoby. Buď je rezivý, nebo natřený.
Železo rezivělo vždycky, a tak se málokdy uplatnilo pohledově.
Vím, že často je zcela nevhodné předměty natírat a nechtěl bych to doporučovat. Jen je třeba si uvědomit, že mnoho předmětů se natíralo a že to tedy je nebo byla jejich autentická podoba.

[mp]

Jerome Klapka Jerome, Tři muži ve člunu a jeho pojednání o porcelánových psech na krbové římse, jak to bude za sto let vyhledávaná vzácnost. Psal to před sto lety – a měl pravdu.
Jihočeské selské baroko bylo také ještě v době Jiráska přehlíženo a jako starobylé byly uznávány jen roubené stavby.
To ovšem nic nemění na tom, že moderní tzv. Podnikatelské baroko se mi nelíbí.

[mp]

Moje babička občas mýdlo vařila a přidávala ještě drcenou kalafunu. Ovšem takové mýdlo bych nikomu jako dárek nedával. Tmavohnědé, tvrdé, málo pěnilo a vonělo podivně.
Jinak co se týká práce s louhem, opatrnosti není nikdy dost. I při práci s ředěným roztokem hrozí po určité době poničení rukou, popraskání a dost to bolí. Spoustu louhu obsahuje třeba odstraňovač starých nátěrů Laktosan. Já jsem si jednou poničil ruce obyčejným vápnem při štukování obýváku a od té doby si dávám pozor.