[palo]

[quote]

Asi 500-kilový bronzový kolos ležal poškodený v kríkoch, za podstavcom, na ktorom stál od roku 1896. Sochu od Bélu Markupa, umiestnenú asi dva kilometre za dedinou, niekto technikou zosadil z podstavca. Následne sa karbobrúskou pokúšal leva rozdeliť na niekoľko častí. Jedna z láb sochy je takmer úplne odpílená.

[/quote]

Čítajte viac v článku Tomáša Holúbka “Sochu leva vo Vozokanoch zhodili a pílili karbobrúskou” zo 16. 9. 2013 na nitra.sme.sk.

[palo]

Chlapi robía čo vedia; ale nevedia čo by vedieť mali. Nemal by im to niekto povedať?

Smutné (iba smutné?) je, že takúto “rekonštrukciu” posväcuje pamiatkový úrad a do betónu leje peniaze MKSR.

Skladba líca muriva je popri tom až skoro nepodstatná, či?

[palo]

[quote]Nejsme schopni důsledně zabránit devastaci kulturního dědictví, které je odkazem desítek minulých generací.

Asi bych mohl procestovat republiku napříč sem a tam a rozšířit seznam devastovaných památek na stovky stran. Neudělám to – má duše by se mohla ocitnout ve stavu hluboké deprese, ze které bych se těžko probíral.

Proč při zanedbání péče o nemovitost nevyvlastňujeme? Kolik by bylo za jedno letadlo CASA opravených historicky chráněných památek? Kolika lidem bychom mohli na opravě těchto objektů a při jejich následném smysluplném využití zajistit práci? Kolik turistů bychom přitáhli do míst, kam nyní nejezdí a když tam náhodou zabloudí, tak kroutí hlavou? Mohl bych položit dlouhou řadu dalších otázek. Ale to by bylo na několik úvodníků.

Položím ještě jenom jednu – Co s tím? Jasnou odpověď mám pouze na dotaz Co jsme: Jsme ještě větší barbaři, než jsem si myslel!
[/quote]

Z článku Zdeňka Horáka “O likvidaci kulturního dědictví v Čechách” z 3. 9. 2013 na blisty.cz.

[palo]

[quote]

„Hned v sedmdesátém prvním roce se měnily došky. Tehdy to nebyl problém jako dnes, kdy vyšlechtěné obilí doroste do pouhých třiceti centimetrů. Žito bylo běžně vysoké jeden a půl metru. Slámu na střechu táta připravoval ve stodole celou zimu. Tu dobu mi připomínají staré fotky, na nichž je vidět dvůr plný slámy, která se nejprve musela ručně vymlátit. Tatínek potom připravoval snopky, které pan Bečvář vázal povříslem do došků. Bylo jich potřeba celé dva tisíce. Došky se přivazují k latím opět slámou, v takové střeše není jediný provázek nebo hřebík,“ upozorňuje chalupářka.

„Podruhé jsme střechu měnili v roce dva tisíce. Dělal se krov a pokládal se nový šindel i došky. Byly však nekvalitní a dlouho nevydržely. Severní strana zarostla mechem. Přitom třiceticentimetrová vrstva slámy se má slehnout až za patnáct let a vydržet celých padesát! Nezbylo než se do střechy pustit znovu,“ konstatuje naše hostitelka.

Poslední výměna krytiny se odehrála v roce 2011 za účasti památkářů. „Hodně nám pomohli, až neuvěřitelně. S nimi se podařilo vyplnit tuny lejster a stihnout termín, do kdy jsme mohli požádat o dotaci. Dělali všechno proto, aby žádost dopadla dobře.“

[/quote]

Z článku Martiny Lžičařovej “Chalupa, dnes již nevídaná” na novinky.cz.

[palo]

Na červotoča sú rôzne chemické prípravky, alebo mikrovlnné žiarenie. K tomu sa nechcem rozpisovať.

Pokiaľ ide o vyplnenie škár:

– Ak sú škáry široké, treba do nich nabiť mierne kónické drevené lišty. To, čo z nich zostane vyčnievať, sa potom zreže a zbrúsi do roviny s podlahou. Príklad: tu (webová stránka) alebo tu (webová stránka).

– Do užších škár sa môže nabiť povraz; našiel som príklady s jutovým povrazom alebo s bavlneným povrazom 1 a 2.

V zahraničí existujú aj na to určené povrazce z penového plastu, neviem či u nás.

– Ja som doma pred viacerými rokmi použil stálopružný tmel na škáry medzi parketami, zatiaľ slúži. Považujem za dôležité použiť tmavší odtieň ako budú dosky.

[palo]

[quote]Interiér obytnej veže Dolného hradu až po úroveň brala, na ktorom je postavená, odkryli počas tohtoročnej 22. sezóny archeologického výskumu Pustého hradu vo Zvolene.

“Interiér veže, ktorá bola v 13. storočí a začiatkom 14. storočia rezidenciou uhorských kráľov, bol kompletne preskúmaný až po kamenné podložie,” uviedol pre TASR vedúci výskumu Ján Beljak. Prevažná väčšina archeologických nálezov je datovaná do 13. storočia.[/quote]

Z článku TASR “Archeológovia na Pustom hrade vo Zvolene odkryli interiér kráľovskej rezidencie” na hlavnespravy.sk, 20. augusta 2013.

[palo]

[quote=harp, 19. august 2011]

Sumar tem o podlahach:

http://www.obnova.sk/diskusia/postup-prace-pri-drevenej-podlahe

http://www.obnova.sk/diskusia/podlahove-kurenie

http://www.obnova.sk/diskusia/podlaha-v-dome-s-kamennym-zakladom

http://www.obnova.sk/diskusia/iglu-v-podlahe-rada

http://www.obnova.sk/diskusia/povrchova-uprava-podlah-olej-vosk

http://www.obnova.sk/diskusia/zateplenie-drevenej-podlahy

http://www.obnova.sk/diskusia/nova-podlaha-do-kamennej-pivnice

http://www.obnova.sk/diskusia/vapenna-podlaha-dlazba-kladena-do-vapennej-malty

http://www.obnova.sk/diskusia/liapor-keramzit-pouzitie

http://www.obnova.sk/stitky/liapor

Doplnkove:

http://www.obnova.sk/diskusia/oprava-hlineneho-domu

http://www.obnova.sk/diskusia/chodnik-okolo-domu

[/quote]

Zdroj: obnova.sk

[palo]

[quote]Jednu ze dvou moravských dílen, ve kterých udržují tradici barvení plátna a sukna modrotiskem, vede Jiří Danzinger z Olešnice na Moravě. Pradědeček Jiřího Danzingera si vlastní barvíř­skou dílnu otevřel v Olešnici v roce 1849. Tehdy se přiženil do rodiny Weissovy, která se tomuto řemeslu věnovala již pět generací. Jiří Dan­zinger (ročník 1952) je tedy zástupcem již deváté generace barvířů. Desátou pak ztělesňuje jeho pětadvacetiletý syn Jiří, vyučený textilní tiskař.[/quote]

Z článku Jan Malého “Modrotisk, starobylá technika barvení látek” z 3. 8. 2013 na ireceptar.cz. V článku je dosť podrobne opísaný postup zhotovenia modrotlače.

Webová stránka výrobcu: http://www.modrotisk-danzinger.cz

[palo]

Natrafil som na internete na opis podlahy z vápennej mazaniny, aká sa robievala v Anglicku v 15. – 19. storočí: Lime-ash floor

[palo]

Budova kaštieľa na pozemku č. 1/2 má zastavanú plochu 1865 m2.

Dajme tomu, že má strechu so sklonom 50 stupňov. V tom prípade je plocha strešnej krytiny 1,55 násobkom zastavanej plochy: 1865 x 1,55 = 2890,75 m2.

Na pokrývanie striech sa používal medený plech hrúbky najmenej 0,55 mm.

Objemová hmotnosť medi je 8,94 kg/dm3, čiže 8940 kg/m3.

Objem 1 m3 má 1818 m2 plechu hrúbky 0,55 mm.

Plech zo strechy kaštieľa mal teda objem prinajmenšom 1,59 m3, čo je 14.215 kg medi. To som vôbec nebral do úvahy falce.

Výkupná cena medi v zberných surovinách sa v súčasnosti pohybuje okolo 4,50 € za kilogram.

Niekto teda zarobil asi 63.968 €. Samozrejme, to sa nedá odnosiť v igelitke; určite s tým mal aj nejaké náklady na dopravu.

[palo]

Archeologické nálezisko v bývalom Antinoopolise systematicky ničia miestni obyvatelia. Vládna ochrana úplne zkyhala.

Čítajte viac v článku “Antinoupolis archaeological site being ‘destroyed systematically'”

z 9. 3. 2013 na egyptindependent.com.

[palo]

Anglická firma Keymer Brick & Tile Company, ktorá vyrába ručné strešné škridly, sa hlási k tradícii založenej roku 1588. V súčasnosti zamestnáva 75 ľudí.

Factory tour from Keymer Tiles. Creating handmade clay tiles using 400 year old techniques. For more info please visit http://www.keymer.co.uk .

[palo]

Kto vlastne bol Ludwig Hatschek?

Ludwig Hatschek (* 9. Oktober 1856 in Těšetice bei Olmütz, Mähren; † 15. Juli 1914 in Linz) war ein österreichischer Industrieller. Bekannt ist er als Gründer der Eternit-Werke in Oberösterreich.

Mit 10 Jahren übersiedelte Ludwig Hatschek mit seiner Familie von Mähren nach Linz. Er besuchte die Handelsschule und absolvierte die Brauereischule in Weihenstephan bei München. Neben seiner späteren Beschäftigung in der Brauerei des Vaters, der Linzer Aktienbrauerei und Malzfabrik, unternahm er ausgedehnte Reisen. Um 1890 stieg er aus dem väterlichen Unternehmen aus und ließ sich seinen Anteil von 100 000 Gulden ausbezahlen. Während er in Großbritannien ein neues Betätigungsfeld suchte, suchte seine Frau, die Bankierstochter Rosa Würzburger in Oberösterreich ein geeignetes Geschäftslokal. 1893 wurde eine stillgelegte Papiermühle in Schöndorf bei Vöcklabruck gekauft. Für diese Fabrik erwarb er gebrauchte Asbest-Spinnmaschinen aus einer abgebrannten Spinnerei in Lend. In dem neu gegründeten Unternehmen entwickelte er in den Jahren danach eine unbrennbare Dacheindeckung aus Asbestzement, die er im Jahr 1900 patentieren ließ. Im Jahr 1903 gab er dem entwickelten Produkt den Markennamen Eternit. Auch Rohre wurden in der Folge produziert. Der dazu nötige Zement kam ab 1908 von einer eigens errichteten Zementfabrik aus Pinsdorf.
Die einst wüste Sandgrube auf dem Bauernberg wurde von Ludwig Hatschek 1910-1913 mit großem finanziellen Aufwand in eine großzügige Parkanlage umgewandelt und der Stadt Linz geschenkt. 1914 erfolgte seine Ernennung zum Ehrenbürger, 1945 wurde ein Straßenzug nach ihm benannt.
Grabstein von Ludwig Hatschek in der Schöndorfer Kirche in Vöcklabruck
Ab 1910 wurde das Leben des zum Kaiserlichen Rat ernannten Unternehmers durch eine schwere Krankheit bestimmt. Er unternahm noch zahlreiche Kuraufenthalte auch im Ausland. Im Juli 1914 starb er schließlich in seinem Wohnsitz, der prächtigen, im Jugendstil gehaltenen Hatschekvilla in Linz.
Im Jahr 1953 wurde in Wien Donaustadt (22. Bezirk) die Hatschekgasse nach ihm benannt.

Zdroj: de.wikipedia.org

Preklad: Ludwig Hatschek (* 9. 10. 1856 Těšetice pri Olomouci, Morava – † 15. 07. 1914 Linz, Rakúsko) bol rakúsky priemyselník. Je známy najmä ako zakladateľ továrne Eternit-Werke v Hornom Rakúsku.
Vo svojich desiatich rokoch sa Ludwig Hatschek s rodinou presťahoval z Moravy do Linzu. Navštevoval obchodnú školu a absolvoval pivovarnícku školu vo Weihenstephane pri Mníchove. Neskôr pracoval v pivovare svojho otca, Linzer Aktienbrauerei und Malzfabrik, a veľa cestoval. Roku 1890 odišiel z otcovej firmy a bol mu vyplatený jeho podiel 100 000 zlatých. Zatiaľ čo vo Veľkej Británii hľadal nové pole pôsobnosti, v Hornom Rakúsku si našiel ženu, bankárovu dcéru Rosu Würzburger-ovú, a vhodné podnikateľské priestory. Roku 1893 kúpil nepoužívanú papiereň v Schöndorfe pri Vöcklabrucku. Kúpil do nej použité spriadacie stroje na azbest z vyhorenej pradiarne v Lende. Vo svojej novej firme v nasledujúcich rokoch vyvinul nehorľavú strešnú krytinu z azbestocementu, ktorú si v roku 1900 dal patentovať. Roku 1903 dal novému výrobku obchodný názov Eternit. Následne sa z neho začali vyrábať aj rúry. Potrebný cement od roku 1908 odoberali z cementárne v Pinsdorfe, osobitne vybudovanej na tento účel.
V rokoch 1910-1913 Ludwig Hatschek s veľkými nákladmi premenil bývalý pieskový lom na Bauernbergu na veľký park a venoval ho mestu Linz. Od roku 1910 bol jeho život poznamenaný vážnou chorobou. Absolvoval početné liečebné pobyty v zahraničí. V júli 1914 zomrel vo svojom bydlisku, v nádhernej secesnej Hatschekvilla v Linzi.
Náhrobný kameň Ludwiga Hatscheka je v Schöndorfskom kostole v Vöcklabrucku.
Roku 1914 bol menovaný čestným občanom Linzu a v roku 1945 tam po ňom bola pomenovaná ulica.
V roku 1953 bola vo Viedni – Donaustadte (22. okres) po ňom pomenovaná ulica Hatschekgasse.

[palo]

Fibre-reinforced cement-products were invented in the late 19th century by the Austrian Ludwig Hatschek. Principally he mixed 90% cement and 10% asbestos fibres with water and ran it through a cardboard machine.

Zdroj: en.wikipedia.org

Preklad: Vláknocement vynašiel na konci 19. storočia Rakúšan Ludwig Hatschek. Zmiešal 90% cementu a 10% azbestových vlákien s vodou a spracoval na stroji na výrobu kartónu.

1894 kaufte Ludwig Hatschek die Hadernpapier-Fabrik Kochmühle in Vöcklabruck. Er entwickelte das Produkt Eternit (lat. aeternus = ewig), eine Asbestpappe mit Portlandzement als Binder. Das Produkt verband Leichtigkeit mit Wasserundurchlässigkeit, es war preiswert und unbrennbar.

Zdroj: de.wikipedia.org

Preklad: Roku 1894 kúpil Ludwig Hatschek papiereň na handrový papier vo Vöcklabrucku (Horné Rakúsko). Vynašiel Eternit (lat. aeternus = večný) – dosku z azbestových vlákien s cementom ako spojivom. V Eternite sa spájala nízka váha a vodotesnosť s nízkou cenou a nehorľavosťou.

Die hochfesten Faserzementplatten wurden von dem österreicher Ludwig Hatschek erfunden und im Jahre 1900 als Verfahren zur „Herstellung von Kunststeinplatten mit hydraulischen Bindemitteln“ zum Patent angemeldet. Im Jahr 1903 bekam das Produkt den Markennamen Eternit. Der Werkstoff Faserzement wurde 1904 in Deutschland eingeführt.

Sieben Jahre lang forschte Hatschek nach einem feuerfesten Produkt für Dacheindeckungen, das leichter und haltbarer als Ziegel, billiger und universeller als Schiefer und beständiger als Blech sein sollte. Nachdem er mit Portlandzement – einer Mischung aus gebranntem Kalkstein, Wasser und Sand – das richtige Bindemittel gefunden hatte, gelang es ihm eine feuerfeste, frostbeständige, leichte Platte als dauerhaftes Dacheindeckungsmaterial zu fertigen. Hatschek begnügte sich im Allgemeinen mit Einkünften aus Lizenzgebühren und verkaufte Lizenzen für das Verfahren weltweit, ohne im Ausland eigene Werke zu errichten (Ausnahme: Nyerges Ujfalu bei Gran in Ungarn). Bereits 1910, nur ein Jahrzehnt nach der Patentierung, gab es Eternit-Fabriken unter anderem in Frankreich, der Schweiz, Deutschland, Österreich, Ungarn, Belgien, Niederlande, Portugal, Italien, Großbritannien, Schweden, Dänemark, Rumänien, Russland, den USA und Kanada.

Zdroj: de.wikipedia.org

Preklad: Vysokopevnostné vláknocementové dosky vynašiel Rakúšan Ludwig Hatschek a ich výrobu si patentoval  v roku 1900 pod názvom “Výroba dosiek z umelého kameňa s hydraulickými spojivami”. Roku 1903 dostal produkt obchodný názov Eternit. Vláknocement bol predstavený v roku 1904 v Nemecku.

Hatschek sedem rokov hľadal ohňu odolný materiál na strešnú krytinu, ľahší a odolnejší ako keramická škridla, lacnejší a univerzálnejší ako bridlica a odolnejší ako plech. Po tom, ako sa tým správnym spojivom ukázal byť portlandský cement, podarilo sa mu vytvoriť nehorľavé, mrazuvzdorné a ľahké dosky na trvanlivú strešnú krytinu.
Hatschek nezakladal v zahraničí vlastné výrobne (s výnimkou Nyergesújfalu pri Ostrihome v Maďarsku), ale uspokojil sa s príjmami z licenčných poplatkov a licencií na výrobu predaných do celého sveta. Do roku 1910, len desať rokov po registrácii patentu, vznikli továrne na Eternit v mnohých krajinách, vrátane Francúzska, Švajčiarska, Nemecka, Rakúska, Maďarska, Belgicka, Holandska, Portugalska, Talianska, Veľkej Británie, Švédska, Dánska, Rumunska, Ruska, USA a Kanady.

[palo]

05. 07. 2012  – V kaštieli Prónaiovcov v Malých Zlievcach sa nedávno prepadla časť strechy a zrútil sa hlavný múr. Pred dvoma rokmi zasa spadol zadný múr do susednej záhrady.

Budova zo 17. storočia patrila dlhé roky rodine Gálovcov, ktorí tam žili ešte pred 12 rokmi. Potom sa však nikto o kaštieľ nestaral a začal chátrať. Bývalý starosta Malých Zlievec ho chcel kúpiť, no nevedel sa dohodnúť s posledným majiteľom Jánom. Ten pred 2 mesiacmi zomrel a nový vlastník bude známy až po dedičskom konaní. Rodina Gálovcov však na opravu objektu nemá peniaze a najradšej by ho predala.

Čítajte viac v článku “Boja sa národnej pamiatky: Padajúci kaštieľ ohrozuje životy!” na vas.cas.sk.