[palo]

Chceli by ste stavebný pozemok pre rodinný dom v centre Banskej Štiavnice? Na južnom svahu, s peknou vyhliadkou, v tichej ulici, ale dostupný autom? Nech sa páči, tu je recept:

[palo]

Pre začiatok odporúčam vyčerpávajúce vysvetlenie, ktoré je tu, ako momentálne predposledný príspevok, od Pipa, zo 6. septembra 2008. Ak by to náhodou ani potom nešlo, som k dispozícii.

[palo]

drahi spolunavstevnici nasej rozkosnej kaviarnicky,

na zaklade novo proctenych infosiek, mi neda zasa trosku pokvakat i o sebe :)
v roku 1994 som prvy krat navstivila Hodrusu – Hamre a ihned sa tato lokalita stala mojou srdcovkou… a je nou dopodnes*dnes… a navyse dnes som pochopila, ze to nielen vdaka romantickym zazitkom s priatelmi, synom ci rodinou z moravy… ale hlavne pre vibraciu zaujimavych osobnosti z tejto malebnej dedinky, ktore su spojene s mojim hrdinom… rodakom z mojho rodneho kraja :)

Štefánikovi odovzdával dôstojnícke šable
Určitú dobu za prvej ČSR bol riaditeľom podniku Sandrik Ing. Jaroslav Splitek, bývalý čs. legionár, ktorý odovzdával M.R.Štefánikovi vo francúzsku i Rusku ako čestné uznanie – dôstojnícku šabľu. Zachovali sa tieto relikty?
V.K., Hodruša – Hámre

Pilot našej doliny
V análoch akviatiky je zapísaný aj rodák z Banskej Hodruše Štefan Rudzan. V roku 1925 narukoval k 5. letke pluku v Nitre. Z mladosti si pamätám, ako v lete 1926 “uletel pri jednom cvičnom lete do svojho rodiska”. Pri návrate z Hodruše zakrúžil aj nad továrňou Sandrik, v ktorej jeho otec pracoval vo valcovni. Po odvážnom znížení zhodil veniec so stuhou na tzv. zadné nádvorie, niekoľkokrát svojim strojom zamával a odletel. V tých rokoch to bola veľká senzácia…
Nie však v tomto hrdinskom kúsku je nevšednosť tohto pilota. Pozoruhodnosť je v tom, že Štefan Rudzan bol modelom maliarovi – majstrovi Schurmanovi pre maľovanie portrétu generála Štefánika v roku 1927, na ktorého sa postavou aj tvárou dosť podobal. Šesťkrát prišiel do kasární maliar Schurman, šesťkrát sedel a stál Štefan v generálskej uniforme, kým bol majster so svojim dielom spokojný. Podľa tohoto obrazu bolo zhotovených tisícky reprodukcií ako portrét generála M.R.Štefánika.
J.M, Hodruša – Hámre
zdroj: casopis Bradlo, rubrika “z vasej korespodencie”

:arrow: a to ste vedeli, ze Štefanik pocas prvej svetovej vojny robieval nalety nad nepriatelskym uzemim, aby potom mohol zakreslit strategicke miesta…
proste hrdina a mojho srdca sampion :)

Uskalienka, potešila si moju dušu, že máš rada Hodrušu. Je to aj moja srdcovka. Tak by som Ti rád dal do pozornosti moju fotograficku tvorbu z tejto doliny v tieni slávnejšej Banskej Štiavnice na adrese
http://www.picasaweb.google.com/photohodrusa
Vacsinu z tam uvedených fotiek okrem podzemia najdes aj na http://www.panoramio.com ked do hladania Search Place zadas Hodrusa.
Na Panoramiu vsak najdes fotky pamatihodnosti z celeho sveta a preto by som ho doporucil vsetkym zaujemcom o pamiatky.
Pozdravuje Zavináč

[palo]

našiel som na povale nejake kachlice zo sporaka co kedysi stal presne tam, kde chcem teraz ja stavat.
Keď som kúpil dom, sporák v kuchyni už nestál, ale na stene, za bývalou varnou plochou, z neho zostali prilepené kachlice s ukončujúcou rímsou; povedal by som, že presne takou istou ako vidieť na druhej Paderovej fotke.

[palo]

EXARC je medzinárodná organizácia archeologických múzeí pod holým nebom a iných zariadení experimentálnej archeológie. Jej zmyslom je medzinárodná výmena vedomostí, ľudských zdrojov, publikácií a faksimílií v záujme zlepšenia kvality práce všetkých svojich členov. Nemá záujem vylúčiť zo spolupráce ani tých, čo nedosahujú vysokú úroveň múzejnej práce. Naopak, snaží sa ich zapojiť do spolupráce a pomôcť im dostať sa na vyššiu úroveň.

Na začiatku to bola myšlienka troch ľudí: Švéda Tomasa Johanssona z Institute of Ancient Technology (IAT), Nemca Martina Schmidta z Archäologisches FreilichtMuseum (AFM) Oerlinghausen a Holanďana Roelanda Paardekoopera z Association of Archaeological Experiments and Education (VAEE), ktorí sa kvôli tomu prvýkrát stretli v marci 2000. Organizácia bola formálne vytvorená vo februári 2001, s 15 zakladajúcimi členskými inštitúciami.

V roku 2009 mal EXARC už 67 členov: 13 z Nemecka, 9 z Talianska, 7 zo Švédska, 5 z Holandska, 5 z Veľkej Británie, 4 zo Španielska, 3 z Francúzska, 3 z Nórska, 3 z Rakúska, 2 z Česka, 2 z Dánska, 2 z Lotyšska, 2 zo Švajčiarska, 1 z Fínska, 1 z Litvy, 1 z Maďarska, 1 z Moldavska, 1 z Poľska, 1 z Ruska.

Zdroj: internet

[palo]

… Prikladom su skanzeny, ktore murovane/hlinene/nabijane domy postavia s tehly, alebo dokonca porobetonu a potom imituju povrchovu upravu. Vsetko je cporiadku pokial neodpadne omietka.
Príkladom, ako prostredie deformuje myslenie, som aj ja sám: Keď som pred 7-8 rokmi navštívil skanzen v Szentendre (http://skanzen.hu), bol som “vyvalený”, že hlinené domy stavajú naozaj z hliny… Práve mali rozrobené nejaké nabíjanice.

[palo]

je tam aj link na to ako sa to robi na blizkom zapade:
http://new.palladiumpraha.cz/o-palladiu/archeologie/ je to ina liga ako vo Zvolene alebo Kosiciach (Ziline, Leviciach…). Niekde vyuzivaju um a niekde bagre.
Aby sme nežili celkom v ilúziách, akú majú na “blízkom západe” pamiatkári autoritu, akí sú nároční, a akí sú veľkí investori kultúrne uvedomelí, dovolil som si zhromaždiť pár faktov. Ospravedlňujem sa, ak je to zdĺhavé, ale mal som pocit, že ďalšie skrátenie by viedlo k neadekvátnemu zjednodušeniu. (Tučným písmom som časti textu zvýraznil ja. Kurzívou sú moje dodatky k citovaným textom.)

———————————————————————————————————

Výstavbě Palladia předcházel archeologický průzkum, který se stal co do odkryté plochy městského jádra největším v České republice. Celkem na něm pracovalo přibližně 2500 lidí, kteří během čtyř let nalezli pět milionů předmětů. Tři vzácné nálezy nakonec v Palladiu zůstaly. „Jde o fragmenty románského paláce, patku románského sloupu a kamennou podstavu dřevěného domu,“ uvedla zástupkyně investora Veronika Kozová. Podle ní se nyní připravuje publikace, která se bude věnovat nálezům i historii místa. (http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/palladium20071025.html)
Obchodné centrum Palladium na námestí Republiky v Prahe otvorili 25. 10. 2007.

———————————————————————————————————

Pred podchytením budovy (aj počas neho) prebiehali v celom rozsahu pôdorysu i v najbližšom okolí archeologické práce. Archeologický nález č. 1, fragmenty muriva kamenného paláca z 2. polovice 12. storočia, ktorý sa nachádzal v pôdoryse budovy kasární v hĺbke 5,5 až 8 m, musel byť počas celej výstavby chránený a zachovaný na pôvodnom mieste. Nález zaberal plochu približne 100 m2. V záverečnej fáze prestavby sa zakomponoval do novej železobetónovej konštrukcie. (http://www.asb.sk/?article_print=2730)
Budovu bývalých kasární Jiřího z Poděbrad podkopali do hĺbky 11,6 m od úrovne okolitého terénu; to znamená, že aj pod románskym palácom je ešte jedno podzemné podlažie.

———————————————————————————————————

Archeologický výzkum na ploše bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad na náměstí Republiky představuje patrně největší jednorázový záchranný výzkum v historii české archeologie. Prostor zástavby a kasárenského dvora dosahoval rozlohy 15 000 m2 a byl kontinuálně zkoumán od dubna 2003 do konce roku 2004. Vzhledem k (na svou dobu) vysoké prodejní ceně pozemku nebylo ze strany nejvyšších institucí památkové péče požadováno ani částečné zachování archeologických terénů, i když vývoj zdejšího areálu dovoloval odůvodněně předpokládat jejich mimořádnou hodnotu a minimální narušení … Ani snaha ochránit partie bývalého řeholního domu a východní část parcely. skrývající kromě předlokačního sídelního horizontu i významné pozůstatky novoměstské zástavby, nebyla úspěšná.

… záhy začala hrát prim otázka zachování překvapivě odkrytých pozůstatků románské zděné architektury, sestávající z postupně odkrývaných torz románského paláce. základové partie jednoprostorového domu s reliktem vstupní šíje a pozůstatků unikátní zděné vstupní šíje do dřevěného zahloubeného domu. Přestože možnost konzervace některé z historických konstrukcí na místě představovala pro investora od počátku ostražitě sledovanou komplikaci, zachování románských staveb jako neočekávaného pozůstatku nejstaršího stavebního horizontu raně středověké Prahy bylo vcelku s pochopením stavebníkem akceptováno. … Vzhledem k projektovaným podzemním prostorám bylo dohodnuto, že pouze relikty nejzachovalejší stavby, románského paláce, budou ponechány in situ, zatímco další dvě stavby budou konzervovány, vyzvednuty a posléze nově umístěny v interiéru podzemních obchodních podlaží Palladia. Tyto práce byly přizpůsobeny harmonogramu stavby, a tak byla již v roce 2005 torza jednoprostorového domu (v technickém řešení označovaná jako stavba 2) i zděné šíje (stavba 3) základním způsobem konzervována, rozdělena na transportovatelné díly, vyzvednuta a deponována na staveništi. … Vlastní realizaci prezentace provázely četné problémy, vycházející především z termínových vztahů – vzhledem k posunutí doby otevření objektu, na jejíž dodržení byla vázána nezanedbatelná finanční částka, se práce na prezentaci (která součástí otevření nebyla) dostaly na vedlejší kolej. Časový prostor tak pro ně nebyl dostatečný, prezentace nemohla být dokončena k otevření areálu. závěrečné práce se dále odkládaly a vlastně nejsou skončeny dodnes.
…
Stavba č. 1 – románský palác – zůstala horizontálně i vertikálně v původním umístění, i když veškeré okolní konstrukce a terény byly odstraněny a torzo objektu bylo po relativně dlouhou dobu zafixované, ale zavěšené ve volném prostoru. Po odstranění zabezpečovacích a fixačních prvků bylo zjištěno. že u některých částí zděných konstrukcí došlo k jejich narušení a částečné destrukci, a bylo je proto nutné restaurovat. … Vazba na terén je znázorněna v kašírované podobě (zamýšlený originální terén nepřečkal otřesy při stavbě ani v zafixovaném stavu), interiér místnosti je vybaven rekonstrukcí opukové podlahy v předpokládané skladbě, ale v hladké, leštěné formě. … Celkový dojem včetně elegantních doplňujících konstrukcí (pochozí můstek) je působivý, poněkud nevhodně se jeví pouze vyznačení průběhu dalšího zdiva různým linoleem v podlaze, které tvoří levný kontrast s předchozími architektonickými řešeními a na rozdíl od nich bylo pořízeno nájemcem prostor, který sice dodržel požadované znázornění, ale při realizaci se orientoval na finančně méně náročné řešení. Navržené konstrukce s doplňkovými komunikačními partiemi (můstek) dovolují velmi dobrou prohlídku prezentovaného objektu a brání přímému kontaktu s jeho jednotlivými prvky, což (zejména ve srovnání s dalšími prezentovanými objekty) je nutné považovat jednoznačně za pozitivum. Z dosavadního provozu vyplývá potřeba udržování pokud možno stabilní teploty a vlhkosti vzduchu, která je značně ovlivněna osvětlením prostor, jež teplotu zvyšuje a působí i na vlhkost prostředí. Oba tyto faktory mají zásadní vliv na chování opukového zdiva, budou tedy dále sledovány a v případě nutnosti bude situace řešena.
…
Problematičtější je situace objektu 2, prezentovaného ve vestibulu druhého podzemního podlaží Palladia. Restaurovaná torza jednoprostorového kamenného domu jsou spuštěna o půl podlaží níže (v původním horizontu by se ocitla ve vzduchu) a z důvodů dílčí kolize se schodištěm je celý půdorys oproti svému autentickému umístění lehce pootočen. … Z relativně krátkého provozu, který má na originální zdivo destruktivní dopad, je zřejmé, že prezentované zdivo bude nutné před přímým kontaktem s návštěvníky chránit.

Unikátní zděná vstupní šíje s prostorem vstupní podesty (stavba č. 3 – pozn. red.) je také umístěna o půl podlaží níže, než byla její originální pozice a s ohledem na lepší přístup návštěvníků a větší přehlednost torza je otočena zhruba o 180°. Není tak dodržen původně formulovaný požadavek zachování jednotné orientace všech tří staveb, ale vzhledem k obtížím při realizaci a z důvodu, že umístění prezentovaných konstrukcí ve dvou podlažích a ve značné vzdálenosti od sebe neumožňuje jejich společné vnímání, komise na tomto řešení netrvala s vědomím skutečnosti, že nově situovaná prezentace umožňuje lepší přístup návštěvníků a utvoření vhodnější prostorové představy stavby. … I když je prezentace zamýšlena jako bezkontaktní, při dosavadním provozu se zjistilo, že k nežádoucímu styku ze strany návštěvníků dochází, a proto budou doplněny prvky, které možnost kontaktu ztíží.
…
Již dnes je možné konstatovat, že odkládané dokončení prezentace a s tím související nedostatečná informovanost snižují význam odkrytých památek v očích obslužného personálu i návštěvníků.
…

Zdeněk Dragoun: Prezentované pozůstatky románských obytných staveb v areálu obchodního centra Palladium na náměstí Republiky v Praze. In: Zprávy památkové péče, ročník 68, 2008, číslo 4, s. 264 – 267.

PhDr. Zdeněk Dragoun (1946) bol v rokoch 1992 – 2008 vedúcim archeologického oddelenia Pražského ústavu památkové péče (dnes Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hl. m. Praze). Od r. 2003 bol predsedom koreferentskej komisie výskumu v areáli bývalých kasární Jiřího z Poděbrad na Náměstí Republiky.

———————————————————————————————————

Našiel som na internete nasledovnú fotografiu bez popisu. Domnievam sa, že je na nej zachytené “zavesenie” nálezu stavby č. 1 – torza románskeho paláca počas výkopových prác a budovania podzemných podlaží.

[palo]

Vôbec nespochybňujem, že sa má na stavenisku robiť predstihový archeologický výskum. Len si myslím, že tým “kameňom” by bolo často lepšie, keby aj po výskume a dokumentácii zostali “odpočívať v pokoji” v zemi. Také prezentácie, ako niektoré v pražskom Palladiu, sú podľa mňa kompromisom, ktorý nemôže vyhovovať ani jednej strane – ani pamiatke/nálezu, ani biznismenom. Pamiatkárov nekomentujem.

[palo]

Žeby bol problém v tom, že ich včas nepodchytilo UNESCO? :roll:

[palo]

V zapadnej Europe by sa architekt s takouto situaciou vyhral a s radostou by zakomplonoval relikty stareho do noveho. U nas to vacsinou skonci inak.
je tam aj link na to ako sa to robi na blizkom zapade:
http://new.palladiumpraha.cz/o-palladiu/archeologie/
Presne pražské Palladium som chcel uviesť ako príklad prezentácie archeologických nálezov reliktov stavieb v novom obchodnom centre. Mám dojem, že nie všetky časti prezentácie sú presvedčivo zvládnuté a niektoré sú asi pociťované skôr ako prekážka komerčného využitia priestoru než jeho obohatenie. Napríklad tie tyče z nasledujúceho obrázku – priestorový náznak románskej klenby – podľa mňa skôr-neskôr niekto potichu zdemontuje a z podlahy vytŕčajúce základy možno prekryje nejakým pódiom, aby sa tam ľudia nepotkýnali…

[palo]

Súhlasím. Bez sondáže sú to len dohady.

[palo]

V tomto prípade alebo z tohto pohľadu nejde o ochranu existujúcich mostov, ale o zachovanie “know-how”, ako také mosty stavať. V tom filmíku sa hovorí, že dnes žijú už len štyria majstri, ktorí vedia navrhnúť a viesť stavbu takých mostov, a ich priemerný vek je 75 rokov. Okrem nich je ešte ďalších 20 “učňov”, ktorí sa výstavby takého mostu zúčastnili. Má sa zabezpečiť, aby sa táto vedomosť a zručnosť, tradovaná po 1000 rokov, zachovala aj naďalej a aby tí ľudia, čo to vedia robiť, neodskočili k nejakému lukratívnejšiemu zamestnaniu…

[palo]

Porsena, opäť :smt023 !
Ja som však pri prezeraní nových fotiek od PetraZ nadobudol dojem, že mandrholec mohol oddeľovať aj väčšiu časť miestnosti č. 1.03, čo mi napovedá aj akási línia na klenbe:

Zachytávanie dymu do komína by tak bolo – myslím – istejšie. Samozrejme, dvere do miestnosti č. 1.01 vtedy nemohli existovať (a ako vidieť na prvých fotkách, sú znovu zamurované).

[palo]

Príspevky skopírované zo zamknutei témy “Hlinená pec“:

Má niekto skúsenosti alebo informácie o stavbe hlinenej pece? Vydrží hlina, nepopraská?
hlinena pec sa stavia z hliny do ktorej sa mozu vkladat ulomky keramiky(skridle,rozbite taniere,…). najjednoduchsia je stavba hlinenej pece na chleba(pizzu), kde sa ohnisko vytvaruje z mokreho piesku(polgula),na ktory sa polozia mokre handry(noviny) a na toto sa postupne nanasa hlina(do ktorej sa pripadne vtlacaju kusky keramiky). hrubka vrstvy je cca 20cm. necha sa samozrejme otvor pre odvod spalin. po dostavani sa vyreze prikladaci otvor, piesok vyberie a piecka sa necha preschnut. ten vyrezany kus sa moze pouzit ako dvierka.
moze sa v nej zacat aj hned kurit, ale to popraska urcite. praskliny sa zamazu hlinenou maltou.
do prvych vrstiev hliny (ohnisko) sa mozu dat aj plevy, kvoli lepsej izolacii ohniska (plevy vyhoria a ostanu vzduchove bubliny).
Skús aj tu:
http://www.obnova.sk/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&p=52205&highlight=pec&sid=9d4379a86c90798e3f4c16d46e592114#52205
Dakujem. Je to zaujimave. Pomohol ste mi.
Rado sa stalo :) Veď nato je to tu.
Ad Matesov návod:
Je to v pohode, len mi je nejasný ten pojem “ohniska” pri prvej vrstve hliny. Ak sa tým myslí vnútorný priestor pece a prvými vrstvami hliny sa myslí vnútorný povrch, tak by sa sem hodilo jedno upresnenie. Bolo by vhodné, aby bol vnútorný povrch pece čo najhladší, takže ak použijete pórovitý materiál, napr. hlinu z plevami, odporúčal by som pec po vyschnutí, resp. vypálení, vymazať hladkou “mastnou” hlinou. Je síce pravda, že vzduchové medzery izolujú, ale neakumulujú, okrem toho; čím nerovnejší povrch, tým horší charakter sálavosti. Hlina s obsahom neplastických zložiek, či už organických, alebo anorganických, zase zmenšuje zmršťovanie pri schnutí, takže eliminuje praskanie. Anorganické pevné časti (kameň, sklo, keramika, tehla atď.) pritom zlepšujú schopnosť akumulácie. Ak by som to už chcel robiť príliš presofistikovane, tak by som na prvú vrstvu použil dobre plastickú “mastnú” hlinu dobre preostrenú pieskom, do ktorej by som povtláčal veľa niečoho akumulatívneho, najlepšie asi úlomky tehál, škridiel, sklo atď. na to by som dal vrstvu s organickým materiálom pre lepšiu izoláciu. Organika síce v tejto vrstve pravdepodobne nevyhorí, ale aj tak po uschnutí.vytvorí vzduchové medzery. Nakoniec pec dobre do hladka z vnútra vymazať.

[palo]

Táto otázka už bola pred dvoma dňami publikovaná na inom mieste:
(a aj prvá odpoveď na ňu). Preto, prosím, pokračujte tam.