Apríl 1976
Obsáhlá práce z pera objevitele a dlouholetého vedoucího archeologických výzkumu v Mikulčicích akademika Josefa Poulíka nazvaná Mikulčice, Sídlo a pevnost knížat velkomoravských (Academia. Praha 1975), představuje syntetický pohled na jedno z nejvýznamnějších center Velkomoravské říše – slovanský hradištní komplex v Mikulčicích u Hodonína.
Více než dvacet let výzkumu lokality, známé dnes již v celém slovanském světě, přineslo mimořádně bohaté objevy, jejichž vyhodnocení vedlo mnohdy ke zcela novému pohledu na některé základní otázky spojené s vývojem a historií Velké Moravy. Osídlení mikulčické aglomerace má velký časový a místní rozsah; trvalo po čtyři století a osídlená plocha hradu i předhradí zaujímá na 200 ha. I když největší rozkvět mikulčického sídlištního areálu spadá do období velkomoravského státu a výzkum církevních i světských objektu z této etapy rozhodujícím způsobem rozšířil dosavadní znalosti o tomto prvním státním útvaru na našem území, právě zkoumání vrstev předvelkomoravských i zánikového horizontu po pádu Velkomoravské říše značně doplňuje a rozhojňuje poznatky o vývoji a existenci tohoto státu. Archeologický výzkum v Mikulčicích přináší každým rokem početné a mnohotvárné nálezy, vypovídající o materiální kultuře a společensko-ekonomických podmínkách slovanské minulosti; staví však také archeology před mnohé pozoruhodné metodologické problémy, jejichž řešení pak obohacuje metody archeologické terénní i konzervační práce.

Kniha akademika Josefa Poulíka znamená nezbytný pramen pro všechny archeology a historiky zabývající se raně historickým obdobím našich zemí; její hutnost a svěží styl vzbudí nepochybně zájem i u široké veřejnosti.

vig

Zdroj: Věda a život – populárně vědecký měsíčník č. 4/1976, ročník XXI (XXXVI)