Obecní dům – jedna z nejvýznamnějších památek pražské secese vydává v těchto dnech DVD, které prostřednictvím uměleckých dokumentů a fotografií zájemce provede jeho jedinečnými prostory i pozoruhodnou historií. Obecní dům je národní kulturní památkou nejvyšší katagorie. Zajímavá a spletitá je i historie místa, na kterém stojí. Sousedící Prašná brána, jedinečný pozůstatek gotického obranného systému Starého Města, dodnes připomíná, že tudy vedla významná obchodní cesta. Směřovala na východ z Prahy a jezdilo se po ní hlavně do Kutné Hory, zdroje stříbra a bohatství středověkých Čech. To byl možná jeden z důvodů, proč si zde, v blízkosti hradeb, zřídil koncem 14. století král Václav IV. svoji rezidenci zvanou Králův dvůr.


Největší změna postihla toto místo na přelomu 19. a 20. století, kdy Praha prošla velkou asanací. Atraktivní parcela se tak stala pro město velkou výzvou a začalo se na ní budovat reprezentační středisko českého národního a společenského života. Obecní dům byl veřejnosti otevřen roku 1912 a skutečně se zde tvořily dějiny.

Například v noci z 27. na 28. října 1918 tu Alois Rašín sepsal první ústavní zákon o vzniku samostatné republiky. Jak uvedl ředitel Obecního domu František Laudát, staly se tu i další pro národ významné události.
“Byla zde provedena přísaha národů, kterou přečetl Alois Jirásek. V Obecním domě byl také založen tzv. národní výbor, který připravoval všechny nezbytné kroky ke zřízení samostatné republiky a v těch prvních měsících plnil i funkci prozatímní vlády. V Obecním domě rakouská vojenská moc složila kapitulaci do rukou právě Národního výboru a to vše je dokumentováno, dokonce ve spisu jednoho z mužů 28. října doktora Soukupa téměř po hodinách.”


Právě portréty tvz. mužů 28. října Soukupa, Rašína, Švehly, Stříbrného a Šrobára zdobí v Obecním domě desku s plaketami a textem:
“Touto místností kráčely dějiny, zde očekávaje zhroucení Rakouska a připravuje české osvobození zasedal Národní výbor. Zde v den triumfu dne 28. října 1918 ujal se vlády České země, zde naplnilo se slovo Komenského: ,Vláda věcí tvých se k tobě vrátí lide český.’ ”


Zpočátku byl i Obecní dům, tak jako většina nových staveb, přijímán s rozpaky a kritizován. Dnes, s odstupem téměř jednoho století, je stavba hodnocena jako jedinečné spojení stylů konce 19. a 20. století. Najdeme tu díla malířů Alše, Muchy, Švabinského, Ženíška či sochařů Mařatky, Myslbeka, Šalouna. Světla dodal František Křižík. Pro Obecní dům tak tvořili největší umělci své doby. A jména slavných osob nesou i salonky.
“Jsou tady jednak osoby z české kultury, například Božena Němcová, z hudby samozřejmě Smetanova síň a Obecní dům jako celek je zasvěcen nebo používá jméno Smetany, podobně jako Rudolfinum spíše Dvořáka. Potom jsou tu čeští politici, kteří bojovali za právo na seberučení a rovné postavení Čechů ať už v monarchii nebo následně zcela samostatnou cestou – ať už to byl Grégr, Riegel, Palacký.”
Bezpočet salonků Obecního domu však nenese jen názvy slavných osobností, ale i zemí, které byly nakloněny národnímu hnutí. Návštěvník tak může pobýt v Anglickém salónku, pojíst ve Francouzské restauraci či popít v Americkém baru. Právě tyto názvy salonků měly demonstrovat národní hrdost a spíše popíchnout Rakousko – Uherské císařství.


Už v době svého vzniku byl Obecní dům vybaven řadou technických vymožeností. Bylo zde ústřední topení, rozvody vody, odsávač prachu, zdviže, umývárna lahví, potrubní pošta a síť domácích telefonů. V druhé polovině 90. let prošla stavba generální rekonstrukcí. A při této příležitosti byly důkladně spočítány všechny prostory Obecního domu.
“To číslo bylo 1472. Když vezmeme nějaké uzamykatelné prostory a nikoliv například chodby, tak já si myslím, že je to kolem 600 místností. Valná většina toho je zázemí. Samozřejmě veřejnost vnímá zejména první patro, které je asi nejhodnotnější a kde se nalézá Smetanova síň, Primátorský sál a další – takový ten prstenec, potom výstavní sály, kde Obecní dům pořádá výstavy.”
A nejen výstavy.


V Obecním domě se konají i pravidelné prohlídky s průvodcem ve všech možných i exotických jazycích. Jak uvedl František Laudát, ročně zde projde na 1,5 miliónu lidí a koná se tu na 1000 akcí.
“Máme 20 – 30 významnější projektů, například velké výstavy. Vydáváme knihy, začali jsme točit filmy, teď zrovna začínáme éru DVD, takže naše spektrum je velice rozsáhlé. Pražská radnice, je to rarita, po nás chce téměř 40 miliónů korun ročně splácet finance, které byly vloženy do rekonstrukce. Nejenom, že si musíme na všechno vydělat, ale ještě Praze vrátit tyto desítky miliónů každý rok.”
Vydělává určitě i galerie, kde jsou například šperky s motivy art deca, secesní motivy se objevují na textilu a skle, najdeme tu i originály z 30. let.


Nesmírně zajímavý je i exteriér této stavby. Jednak svojí monumentální architekturou, ale i přehlídkou sochařského umění. Právě sochy – národní a kulturní symboly – lemují celou plochu fasády. Ve štítu je pak polokruhový obraz ze skleněné mozaiky Apotheosa Prahy se stále aktuálním citátem Svatopluka Čecha:


“ZDAR TOBĚ PRAHO ! VZDORUJ ČASU ZLOBĚ JAK ODOLALAS VĚKY BOUŘÍM VŠEM !”.


Autor: Zdeňka Kuchyňová


12-09-2003


Zdroj: http://www.radio.cz/cz/clanek/45146
Foto: http://www.hydro.no