Ochrana dřeva II.
2.1.poškození dřeva dřevokazným hmyzem
Dřevokazný hmyz je možno rozdělit na hmyz, který napadá čerstvé dřevo a hmyz, který napadá zpracované dřevo.Hmyz napadající čerstvé dřevo potřebuje jako podmínku pro svůj rozvoj vysokou vlhkost dřeva a proto napadá živí stromy a čerstvě poražené dřevo, a nikoliv dřevo vyschlé, již zabudované. K napadení potřebuje kůru a lýko na dřevě.
Hmyz napadající zpracované dřevo se vyvíjí při nižší vlhkosti dřeva. Napadá zabudované, na vzduchu vyschlé i znovu vlhčené dřevo a je hlavním škůdcem stavebního dřeva.
2.2.Poškození dřeva dřevokaznými houbami
Dřevokazné houby jsou všudypřítomné, jejich spóry se vyskytují všude. Nejdůležitější podmínkou pro růst hub je zvýšená vlhkost substrátu – dřeva. Riziko napadení se zvyšuje, je-li vlhkost dřevné hmoty nad 20 %. Napadení vysušeného dřeva je teoreticky vyloučeno.
Při plné vlhkosti dřeva je napadení dřevokaznými houbami rovněž vyloučeno, protože houby potřebují dýchat a vyžadují 5 – 20% objemu vzduchu v objemu dřeva.
Nejdůležitější a nejčastěji se vyskytující se druhy dřevokazných hub na zabudovaném dřevu jsou:
· Dřevomorka domácí – je to nejnebezpečnější škůdce na zabudovaném dřevě pod střechou a je velice obtížné s ní bojovat.
Žije všude tam, kde dlouhodobě zatéká a jsou zde i další vhodné podmínky pro její rozvoj. Působí především na starém zabudovaném dřevě jehličnanů. Jako jediná dřevokazná houba napadá i suché dřevo, proto se ji také zažilo pojmenování suchá hniloba. Vodu dřevomorka potřebuje v rozmezí 19-20%, ale dokáže si vodu i dopravovat provazci, často ze vzdálenosti několika metrů.
Působením dřevomorky se dřevo postupně rozpadává ve velkých kostkách. Konečným zbytkem dřeva je čokoládově hnědá moučka a prach. Je to nejnebezpečnější houba. Za vhodných podmínek rozruší nové stavby z a jeden až dva roky. Její hubení je velice náročné a nákladné.
· Koniofora sklepní – napadá především dřevo které je v kontaktu s mokrými zdmi, mokrou zemí a vodní párou. Napadá stavební dřevo, které je v kontaktu se zemí. Velice rychle se šíří tam kde je vlhkost nad 40%. Při snížení vlhkosti pod 40% houba odumírá a její vývoj se zastaví.
· Pornatka Vaillantova
· Trámovky – působí veliké škody na většině dřevěných stavebních dílů, kde dlouhodobě zatéká. Působí 90 % škod na venkovních trámech a křídlech oken. Trámovky snáší vysokou teplotu a periodické střídaní sucha a vlhka, což je typické pro půdní prostory. Jejich spóry jsou pevně usazeny v trhlinách dřeva, kde se rozvíjí a uvnitř dřeva vzniká hnědá hniloba. Vnější povrch zůstává neporušen a škody se poznají až později nebo je odhalí odborník.
· Troudnatec růžový
· Čechratka sklepní
· Řasnatka zední
2.3.Poškození dřeva dřevozbarvujícími houbami a plísněmi
Dřevo zbarvující houby se živí obsahem dřevních buněk bez toho abych její stěny rozkládali. Nezpůsobují žádné pevnostní změny pevnosti, způsobují pouze pokles rázové houževnatosti v ohybu.
Nejdůležitější a nejčastěji vyskytující se skupinou dřevozbarvujících hub jsou modrací houby, jejichž hyfy způsobují černání a modraní dřeva.
Zbarvení se nejčastěji vykytuje jako modré, červení, černé, hnědé a šedohnědé. K modrání dřeva často dochází i pod špatně provedenými nátěry vnějších oken nebo dveří, kdy stoupající vlhkost působí odlupování nátěru a následně k pigmentaci dřeva. Modrací houby mohou postupně připravit substrát pro hnilobu.
PLÍSNĚ
Působení plísní na povrchu dřeva a ostatních materiálech negativně ovlivňuje všechny další pracovní operace, včetně vysoušení, opracování, povrchové úpravy. Současně zvyšuje možnost poškození dřeva napadením dřevokaznými houbami. Výskyt plísně v bytech zvyšuje možnost poškození povrchů materiálů, negativně ovlivňuje životní prostředí, působí na vznik alergických a jiných onemocnení apod. Je nutno se proti nim trvale bránit zejména správným užíváním stavby.
2.4.Poškození dřeva povětrnostními vlivy
Dřevo si při vhodných podmínkách uchovává po dlouhou dobu svůj původní vzhled, strukturu a vlastnosti, a to i po dobu několika staletí. Dokumentují to nálezy z egyptských hrobek. V hrobě Tutanchamóna byl nalezen dubový sarkofág z 14. staletí před Kristem. Dále se našli v dobrém stavu dřevěné konstrukce v japonských chrámech staré přibližně 1300 let, nebo 1800 let staré trámy z teakového dřeva v budhystickém klášteře v Indii, ale i zastřešené stavbě Švýcarsku, např. most v Lucerne postavený v roku 1440 a je stále v provozu.
Dřevo ale v atmosférických podmínkách neustále podléhá trvalým degradačním procesům.
Dřevo v atmosférických podmínkách stárne okamžitě po těžbě, dochází k atmosférické korozi. Atmosferická koroze je proces přirozeného stárnutí dřeva na povětrnosti vlyvem abiotických činitelů.
K atmosférické korozi dochází jenom při účasti více abiotických činitelů:
· Voda a vodné roztoky
· Kyslík
· Agresivní plyny a emise
· Prach, písek
Případně v součinnosti různých energetickým polí:
· Teplo
· Sluneční záření
· Proudení vzduchu
Sluneční záření a voda patří k nejagresivnějším činitelům při atmosférické korozi. Významný je taky vplyv kyslíku, emisí, prachu i snížené teploty a proudění kapalných a pevných látek v okolí dřeva. Těmito prvky se ale jenom znásobují agresivní účinky slunečního záření.
Voda jako kapalina dobře vniká do struktury dřeva, jednak jako vlhkost z ovzduší a taky jako kapalina (dešťová voda, spodní nebo kondenzovaná). Voda v závislosti od okolí se absorbuje do struktury a tím zvětšuje objem dřeva. Naopak, při odpařování dřeva ze struktur dochází k vysychání dřeva.
2.5.Poškození dřeva požárem
I když má dřevo množství nesporných výhod (opracovatelnost, pevnost, odolává chemické korozi a j), je dřevo zápalné a hořlavé. Příčinou je složeni organické hmoty: uhlík (55%), kyslík (44%) a vodík (6%).
K hoření je zapotřebí základní podmínky:
· Přítomnost hořlavého materiálu
· Přítomnost kyslíku
· Dostatečně vysoká teplota
V konstrukci jsou tedy přítomny minimálně dvě tyto složky potřebné k hoření. Soudě podle toho je dřevo nevhodným stavebním materiálem ale opak je pravdou. Dřevo při hoření (pochopitelně při dostatečném nedimenzování) se chová lépe než nosník ocelový. Dřevo odhořívá postupně od povrchu 0,5 – 1 mm/min, ocelový nosník se za krátkou dobu (5-15 minut ) prohřeje na teplotu 500 °C a mění svoje rozměry a ztrácí pevnost a dochází k borcení nosníku. Dřevo lze také chránit proti požáru za celkem nízké náklady.
