Omítky – baroko, secese, moderna, kubizmus
Omítky byly bezprostřední součástí stavební hmoty již u primitivních staveb z kůlů propletených proutím. Poté, co stavitelství začalo plnit i funkci estetickou, nabyly omítky zásadního významu. Omítky plní tedy nejen funkce estetické, ale zároveň i praktické požadavky. Zlepšují vlastnosti zdiva, stropů a ostatních konstrukcí, které by bez nich nevyhovovaly vzhledově, ani po stránce fyzikálních požadavků a životnosti. Přehled druhů omítek z hlediska časového.Baroko:
Omítka nabývá vrcholného významu. Zcela mizí režné zdivo, všechny konstrukce jsou omítané. Na stavbách vzrůstal podíl štukatérské práce. Štuky bývaly i v podobě prefabrikátů. V omítkách se objevují dosud neznámé prvky, např. vsazované lastury, kovové ozdoby. V interiérech vznikají zvláštní povrchové úpravy jako stucco lustro. Základní složkou barokních omítek je vápno s hydraulickými vlastnostmi a praný říční písek. Barokní omítky nebyly kvalitativně v podstatě odlišné od omítek renesančních.
Klasicismus:
Omítky se uplatňovaly především v souvislých hladkých plochách, výjimečně jako reliéfy. Používají se štukatérské prvky a reliéfní členění průčelí lisénami, šambránami aj.
Historizující styly:
S průmyslovou výrobou se rozšířilo uplatnění prefabrikovaných detailů. Omezená škála forem způsobovala stereotypní výraz průčelí.
Secese:
S vysokými nároky na dekorativní funkci se omezila prefabrikace a oživila tvorba štukatur bezprostředně na průčelí. Základní plochy jsou členěny šrafováním, na parapetech se používá nához drobným kamenem (technika perlování). Novým konstruktivním prvkem jsou kašírované prvky na ocelovém pletivu.
