09.01.2001 – Stavba, o které jednou Praha může – ať v dobrém či špatném – hovořit tak často jako o Tančícím domě na nábřeží nebo paláci Myslbek v ulici Na Příkopě. Taková budoucnost s velkou pravděpodobností čeká bývalé kasárny Jiřího z Poděbrad na náměstí Republiky po jejich zamýšlené přestavbě a dostavbě. Tu v závěru roku 2000 připustil Pražský ústav památkové péče.

Kasárna na Náměstí republiky by se měla už brzy začít výrazně měnit. (9. 1. 2001)
Autor: MAFA – Nguyen Phuong Thao

Předcházelo tomu několik roků debat, diskusí a sporů – a neutichají ani nyní. Mnozí odborníci se záměry firmy EPD nesouhlasí. Co je na tomto projektu tak dráždivého? S více než tříhektarovým pozemkem bude zřejmě tato stavba v současnosti největší na území Pražské památkové rezervace.

“Největší a asi i poslední tak velká, nic podobného v rezervaci už není. Bude to bezesporu výrazný urbanistický zásah. Ale bude snesitelný? Nebo špatný? Či dokonce katastrofický? Těžko to dopředu říci. Náměstí Republiky to má oživit, ale když to přeženete, místo oživení ho udusíte,” přemítá urbanista a architekt Jan Sedlák, který se v posledních letech podílel na zpracování urbanistické studie této části města, a investor, společnost EPD, s ním projekt často konzultoval.

“Pražany to určitě jedině potěší,” vyjádřila se za společnost EPD Hana Dermota. Bývalá kasárna ožijí restauracemi, multikinem, obchodními pasážemi, drobnými službami, jako je například půjčovna jízdních kol. Podzemí pod náměstím se propojí s vestibulem metra a obchodním domem Kotva.

Společnost EPD by Kotvu ráda koupila, v důsledku nedořešeného soudního sporu o vlastnictví Kotvy mezi jejími akcionáři se jí to dosud nepodařilo. Vozovka v Revoluční ulici se zúží, takže automobily budou napříště jezdit za tramvajemi. Chodníky zůstanou, byť také užší. Je to dostatečné ospravedlnění toho, že stavba jednou provždy zničí jedinou dochovanou nepodsklepenou lokalitu v centru města se zbytky osídlení ze třináctého století, tedy ještě před založením Nového Města? Musí být vždycky něco za něco?

V tomto případě víc než v jiném, protože stát a soukromý majitel by se jinak mohli dostat do bezprecedentního střetu zájmů. Teprve po prodeji kasáren, za něž stát získal zhruba miliardu korun, tentýž stát prohlásil dvě budovy z komplexu jízdáren za kulturní památku. Rovněž archeologové s požadavkem ponechat část cenného podzemí nedotčenou přišli až po prodeji.

“Stát by v tomto případě měl památku vykoupit zpátky. Ale to nic nemění na tom, že pro mě osobně je to nepřípustné. Tohle území je natolik přetížené, že by mu nejlépe vyhovovalo něco na způsob Františkánské zahrady. Horoval jsem pro to, že by se objekt mohl stát průchozí směrem do Truhlářské ulice. Bezúspěšně. A architektonicky se to nepovedlo, bude z toho mezinárodní ostuda. Už jenom novostavba, která bude vyčnívat nad jízdárnu, bude vypadat, jako by kosmická loď dosedla do středověku,” vyjádřil se urbanista Miroslav Baše, člen památkové rady při Pražském ústavu památkové péče.

Šéf ústavu Ladislav Špaček je nejsmutnější z toho, že v Revoluční ulici vzniknou nové rampy pro vjezd a výjezd do podzemních garáží, přestože rampy jsou už u Kotvy. “Není možné uliční interiér zat ěžovat takovými stavbami,” dodal Špaček.

“Půl roku to projednávala památková rada. Objem stavby jsme zredukovali o třetinu, abychom vyhověli připomínkám památkářů. Neubojovali jsme vlastně nic. Ale trvat na představách archeologů, to bychom se určitě odvolali. Nemá to žádnou oporu v zákoně,” reagovala Hana Dermota. Společnost EPD neuspěla ani se záměrem, aby se z kasáren stalo Mucha centrum, kde bude vystavena Slovanská epopej Alfonse Muchy.

Kasárna jako exotický motýl
Koupit si památku je podobné jako chovat exotického motýla propouhou radost z krásy. Majitel bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad dal za takový “exot” miliardu. Stát mu však žádná varování, že kupuje cosi vzácného, neposkytl. V té době to památka nebyla. Až dlouho po prodeji Klub za starou Prahu dva objekty z areálu navrhl prohlásit za památku a stát mu vyhověl. V tu chvíli se z ochrany stal bič. Nyní jím mávají jak památkáři, tak na druhé straně investor. A výsledek? Pražský ústav památkové péče obětoval cenný historický terén pod zemí, další nečekanou památku v době prodeje, aby uchránil alespoň některé své představy o tom, co bude nad zemí. Dokonce ani archeologové nebyli jednotní, zda to vůbec lze bránit zničehonic investorovi stavět nad i pod zemí. Až bude odbor památkové péče magistrátu zvažovat, zda archeologicky cenné lokality zahrnout do chystaného územního plánu Pražské památkové rezervace, ať se nebojí konfliktu zájmů. Tomu nezabrání, ale investorům aspoň nalije čistého vína. Takové parcely budou méně lukrativní. Ale nebudou je ohrožovat bezprecedentní soudní spory.

Martina Klapalová (MF DNES)

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/praha.asp?r=praha&c=A010109_105129_praha_pek&l=1