PRŮZKUM A RESTAUROVÁNÍ HISTORICKÝCH OMÍTEK – KRÁLOVSKÝ PALÁC STÁTNÍHO HRADU BEZDĚZ David Zeman
Úvod
Restaurátorské a stavební práce v Královském paláci probíhají již dva roky a dosud nejsou ukončeny. Práce probíhají na základě podrobně vypracovaného projektu. Předmětem restaurování jsou dochované omítkové vrstvy s fragmentární polychromií a dále provedení restaurátorského a fyzikálně-chemického průzkumu.Restaurátorský průzkum /stratigrafie omítkových a barevných vrstev/
Úvod do problematiky
Restaurátorský stratigrafický průzkum je první krok před zahájením samotných restaurátorských prací. Základní metodou je tzv. statigrafie, prováděná separací jednotlivých vrstev, které tvoří jednotlivé sondy. Ty jsou prováděny na svislých, vodorovných či jiných konstrukcí. Stratigrafie jako metoda vychází z logických předpokladů – totiž že každá omítková a barevná vrstva představuje určitou časovou etapu vývoje. Identifikace jedné vrstvy pak umožňuje relativní dataci vrstvy ležící pod ní a nad ní. To umožňuje základní rozdělení vrstev /určení dolní či horní meze vzniku/ Je třeba vždy ale rozeznat a určit vrstvy sdružené, které představují určitý soubor sice více vrstev, ale vzniklé v jedné časové etapě, a tvoří tak jednu úpravu.. Tyto sdružené vrstvy se promítají jak v omítkovém tak barevném systému /jádro, aricio, intonako, podmalba, lazury apod./ Po provedení této základní statigrafie a určení následnosti /sekvence/ vrstev zpravidla vzniká první konstrukce a teorie průzkumu.

Všechny sondy musí být přesně lokalizovány, fotograficky a graficky zaznamenány. Důležité je pak samotné překreslení stratigrafie na základě provedené fotografické dokumentace nebo převedení sondy do jednoduchého diagramu.

Provedení základní stratigrafie může někdy komplikovat samotný stav omítkových a barevných vrstev, zejména v případě existence větších souborů vrstev, které jsou kvantitativně a kvalitativně na různých místech nestejnoměrně zastoupeny. Tyto vrstvy se pak projevují pouze v lokálních konjukcích a jejich výklad vyžaduje zvýšenou pozornost a předpokládá kombinaci ostatních metod a možných způsobů identifikace.

Rozdílnost počtů vrstev v provedených sondách na svislých, vodorovných či jiných konstrukcí má vždy nějakou příčinu a důvod. Může jít například o odstranění starší omítkové vrstvy a následné nové omítnutí, seškrabání starších barevných nátěrů, lokální opravy, druhotné zásahy výtvarné i nevýtvarné povahy v rámci jednotlivých vrstev apod. Stratigrafické odchylky se rovněž logicky projevují na základě stavebních a architektonických úprav objektu – změn v dispozici, snížení stropů, vzniku druhotných příček, dodatečných zazdívek, přizdívek apod. Určení těchto změn , jejich časové vymezení a hodnocení pak může velmi účinně dotvářet a formulovat stratigrafické konstrukce, často rozhodujícím způsobem. Samotná znalost historických stavebních konstrukcí a používaných materiálů pak rovněž vytváří nezbytné záchytné body pro časové a výtvarné vymezení vrstev. Při průzkumu omítkových a barevných vrstev jde především o znalost konstrukcí stropů a zdiva.

Nezanedbatelné jsou všechny sebemenší detaily návazností omítkových a barevných vrstev ke všem ostatním prvkům a materiálům dotvářející architektonický celek. / přesahy vrstev na jiný materiál, dotažení nebo nedotažení omítek ke kamenným nebo dřevěnýcm článkům, štukových prvků, soklů, podlah, případné defekty vzniklé po odstranění omítek či architektonických prvků seškrabáním, odsekáním apod., dále druhotné opravy a zásahy, zbytky omítkového nebo barevného materiálu v původních a nepůvodních defektech atd./. Vysledování těchto detailů tak může objasnit nejenom návaznost omítkových vrstev, ale i logickou časovou vazbu k ostatním architektonickým či stavebním prvkům a konstrukcím.

Výsledkem každého restaurátorského průzkumu je pak skutečný popis a určení následnosti jednotlivých omítkových a barevných vrstev na základě srovnávací stratigrafie. Tou lze relativně dobře objasnit a charakterizovat časovou posloupnost vývoje vrstev od nejstarší úpravy až po úpravu stávající.

V rámci restaurátorského průzkumu se dále mapuje rozsah a stav poškození omítkových a barevných vrstev – jejich stupeň a příčiny /koheze a adheze omítkových vrstev, trhlinkování, pekování, znečištění, absence omítkových vrstev v plochách, výkvěty, biologické napadaní atd./ Dále se mapují a zaznamenávají všechny výtvarné nebo technické projevy provedeného díla /rytá kresba, pekování, omítkové systémy, spolvero, giornato, pontate atd./

Fyzikálně-chemický průzkum vychází z konkrétní situace a zpracovává cílené požadavky na základě restaurátorských či jiných potřeb. Správně formulované požadavky vznikají na základě dobře provedené a pochopené stratigrafické konstrukce. Požadavek na fyzikálně-chemický průzkum omítkových a barevných vrstev může vzejít z několika důvodů. Níže uvedené důvody jsou chápány z pohledu potřeb restaurátora při prováděném průzkumu, v tomto případě zaměřeném spíše na historické omítky s případnou polychromií. Jejich výčet ani výklad není smyslem příspěvku a jsou chápány v principech/

a/ Upřesnění stratigrafie vytipovaných míst Odebrané a zpracované vzorky omítkových a barevných vrstev upřesňují v požadovaném místě kvantitativně a kvalitativně jejich sekvenci na základě provedení příčného řezu vzorkem a jeho pozorováním pod mikroskopem. To má poměrně významnou roli, uvědomíme-li si skutečnost, že ne všechny vrstvy jsme ve skutečnosti schopni dokonale určit nebo pozorovat pouhým okem /např. lazury, větší počet vápenných nátěrů, totožné splývající vrstvy v sondě, druhotné vrstvy vzniklé depozicí povrchových nečistot atd./ V některých případech nejsme schopni jednotlivé vrstvy od sebe mechanicky separovat z důvodu samotného poškození vrstev a je možné je sledovat na základě zpracovaného vzorku. Restaurátorský průzkum má tedy i své přirozené meze a příčný řez vzorkem pak může mít, co do počtu nalezených vrstev, leckdy překvapující výsledky. V popředí zájmu je často upřesnění první vrstvy od podkladu, kterou tak logicky můžeme chápat jako nejstarší dochovanou, často i jako původní. Tento vztah však nevytváří žádné pravidlo a určení původnosti se odvíjí i od dalších skutečností.

Lokalizace odběru vzorku by měla vycházet z celkově provedeného sondážního průzkumu. V opačném případě může jít o odběr vzorku, který lze charakterizovat jako lokální styk a již samotný odběr vzorku může být někdy zavádějící, stejně tak jako při provedení lokální stratigrafické sondy na omítce.

b/ Vzájemné porovnávání materiálové skladby omítkových nebo barevných vrstev
Materiálové rozbory pomáhají při vzájemné komparaci souborů v rámci daného průzkumu. Na základě totožnosti či rozdílnosti materiální skladby / pojivo, plnivo, jejich vzájemný poměr apod./vrstev lze vytvářet nebo upřesňovat daná tvrzení nebo předpoklady. To je významné při objasňování například lokálních konjukcích omítkových a barevných vrstev nebo nalezených vrstev v rámci průzkumu více místností v tomtéž objektu. Vždy jde ale o práci s vytipovanými soubory, jež chceme vzájemně z určitého důvodu porovnávat.

Samotné složení omítkové vrstvy není rozhodně spolehlivým vodítkem pro slohové a časové vymezení a je třeba sledovat souvislosti mezi jejím složením, jejím výtvarným zpracováním, výrazem, případnou polychromií a samotným stratigrafickým určením. Sledovat lze především strukturu a způsob povrchové úpravy omítky na základě historického vývoje /omítka hlazená nebo kletovaná, nahazovaná, zatíraná, stříkaná, dodatečně upravovaná, nebo jde o roztíranou spárovací maltu atd./ Vysledovat lze rovněž samotnou techniku omítání apod. Většinu z těchto úprav jsme relativně schopny sledovat na základě vizuální prohlídky in situ.

Samotné rozbory materiálové skladby jsou pochopitelně důležitým zdrojem poznání a jejich studium umožňuje lépe pochopit výtvarný a řemeslný vývoj historických omítek /technologie zpracování a ošetření malt, poměr míšení jednotlivých komponentů, technika omítání apod./ Tyto výsledky nemusí tedy v zásadě odpovídat na otázky restaurátorských či jiných průzkumů. Důvodem jejich zpracování je především systematické shromažďování a klasifikace získaných poznatků.

c/ Identifikace vytipovaných komponentů vrstev/pigment, pojivo, plnivo, modifikující přísady apod./ Tato identifikace je založena na znalostech historického pozadí, které vypovídá o dobovém používání daného materiálu. Přítomnost pigmentu a jeho určení zde tedy může hrát významnou, někdy přímo důkazovou roli. Je třeba ale vycházet ze základní vypovídající hodnoty pigmentu či jiného materiálu. Například identifikace starších pigmentů předpokládá dataci spíše relativní, zatímco identifikace pigmentů nebo barev novějších, příp. syntetických vytváří vodítko spolehlivější, a to z důvodu téměř přesných počátků jejich výroby a rozšíření. To je významné při určování dolní meze vzniku uvažovaného díla nebo jeho části /přemalby, druhotné barevnosti fasád, starší restaurátorské či jiné zásahy apod./ Příkladů je na základě množství historických i novodobých materiálů a jejich znalostech pochopitelně mnoho, ale jejich uvedení ani výklad není smyslem příspěvku.

Dále může dojít k určení techniky provedení barevného nátěru nebo samotné malby /malba na vápenném nátěru, malba vápennými barvami, freska či její obměny, secco apod./ Určení samotné techniky sice není spolehlivým vodítkem k časovému a slohovému zařazení, má však ale bezpochyby svůj význam studijní.

d/ Zjištění stavu omítkových a barevných vrstev, příčiny a stupeň degradace Zde jde především o stanovení vlhkosti, pevnosti, obsahu vodorozpustných solí a studium biologického napadení. Zjištění těchto skutečností je podstatné při stanovení následných způsobů a technik konzervace či celkové obnovy památky / výběru a aplikace konzervátorského materiálu, snížení salinity omítkových vrstev/.

Důležitá může být rovněž definice technických a technologických parametrů nově vznikajících omítek při případném doplňování či rekonstrukcí, např. sgrafitových omítek barvenými pigmenty nebo omítek s modifikujícími přísadami. Zkoušky na omítkách mohou předem vyloučit ty omítky, které vykazují horší technické vlastnosti.

Výsledky restaurátorského a fyzikálně-chemického průzkumu interiérových omítek v Královském paláci

Průzkumy v Královském paláci prokázaly v zásadě existenci dvou historicky cenných omítkových vrstev. Na obou omítkách byly nalezeny fragmenty barevné vrstvy. Nejstarší a rovněž původní omítková vrstva je gotická – ze 13. století Ta je na některých částech velmi hustě pekována. Druhá omítková vrstva vznikla při pozdějších barokních úpravách. V interiéru jsou rovněž omítkové vrstvy mladší, provedené na novodobých zazdívkách.

1.Omítkové vrstvy Jako pojivo gotických omítek bylo určeno vápno s přídavkem sádry. Barokní omítky byly čistě vápenné. Gotické omítky byly, díky přítomnosti sádry, výrazně pevné, tvrdé a málo porézní. Barokní omítky se naopak místy projevovaly značnou nesoudržností. Tento výrazný rozdíl v pevnosti vysvětluje i vzájemný poměr dochovaných omítek – barokní omítky jsou tak zastoupeny v menší míře. Přípravě a aplikaci gotických omítek byla věnována velká pozornost. O tom svědčí i přítomnost sádry, která v počáteční fázi zaručovala zvýšenou lepivou schopnost, například kamenných žeber ke klenbě. Samotné omítání zdiva bylo provedeno v jedné vrstvě, místy silné až 2,5 cm. Gotické omítky v Královském paláci představují vysoký technický i výtvarný standart.

2. Dochované barevné úpravy Nejucelenější barevný nález byl objeven kolem kamenného svorníku, který byl rovněž opatřen polychromií v červeném odstínu. Malovaná rozeta je provedena černým pigmentem a představuje jednoduchý, patrně rostlinný motiv. Ten je dochován pouze z jedné poloviny. Ve fragmentech jsou dochovány i ostatní barevné nálezy, které z výtvarného hlediska již nejsme schopni dostatečně vysvětlit. V úrovni 1. patra, nad dnes neexistující podlahou, jde patrně o jednoduše malovaný sokl v šedomodré barevnosti. Ten byl patrně proveden po celém obvodu místnosti. Další barevné úpravy souvisely s členěním kamenných žeber. Ta byla z obou stran zdůrazněna převážně černými linkami, a to v místech styku s omítkou. Malířská výzdoba byla pravděpodobně provedena do vlhkého vápenného nátěru.

Nejucelenější barokní malířská úprava byla provedena rovněž na vápenném podkladě a patrně šlo o malbu vápennými barvami. Stejně tak jako gotická výzdoba, je i barokní dochovaná ve fragmentu. Malba představuje vícebarevné geometrické členění části omítkové plochy v úrovni 2. patra.

Restaurátorský zásah lze rozdělit do několika částí:
1. Zpevnění omítkových barevných vrstev
2. Hloubková konsolidace omítkových vrstev
3. Tmelení
4. Barevná retuš
5. Odsolení omítkových vrstev
6. Závěrečné ošetření povrchu napadených omítkových vrstev
7. Dokumentace

1. Konsolidace omítkové vrstvy Zpevnění omítkových vrstev bylo provedeno aplikací vápenné vody. Podstatou této techniky je doplnění nebo zvýšení vápenného pojiva uhličitanem vápenatým, který vzniká reakcí hydroxidu vápenatého a oxidu uhličitého ze vzduchu. Jde tedy o proces velmi přirozený.

Obecně lze říci, že dochované omítkové vrstvy vykazovaly různé ztráty koheze. Gotické omítky, představující největší procentuelní zastoupení, byly díky přítomnosti sádry velmi pevné až tvrdé, a byly navíc opatřeny vápennými nátěry. Naopak barokní omítky , omítky bez líce a zdící malta byly silně narušeny.

Účinné a nezanedbatelné je samotné zvýšení alkality povrchu omítek, které napomáhá likvidovat nežádoucí biologické napadení, které se projevovalo převážně na gotických omítkách ve vyšších partiích /mechy, řasy/.

Nízká konsolidační schopnost vápenné vody /díky nízké rozpustnosti hydroxidu vápenatého ve vodě/ předpokládala sice mnohonásobnou aplikaci, ale s dosaženým výsledkem. Vápenná voda byla aplikována formou postřiku 2x až 3x denně. Maximálně bylo provedeno 160 cyklů. Počet cyklů se odvíjet od stavu poškození jednotlivých omítek.

2. Hloubková konsolidace omítkových vrstev Byla provedena formou injektáže v místech, kde na základě dlouhodobé degradace došlo ke snížení nebo celkové ztrátě adheze omítkových vrstev k podkladu. Tyto poruchy se projevovaly nejčastěji u gotických omítek, které byly často uvolněné od podkladu i ve velkých plochách. Časté poruchy adheze byly sledovatelné rovněž v místech provedení pozdějších peků, které způsobují zadržování vody a následnou destrukci omítek. Některé menší části omítek byly téměř odděleny od podkladu a byly proto sejmuty a znova osazeny.

Větší uvolněné plochy od podkladu byly injektovány bodově, systémem tzv. můstků. Ostatní dutiny či jinak poškozená místa byly částečně nebo úplně vyplněny injektáží směsí. Velmi ohrožené části byly před injektováním zajištěny gázovými přelepy. Případnému nežádoucímu vytékání směsi z jiných míst či defektů bylo zabráněno provedením zkoušek vodou. Místa, kde voda vytekla byla před konsolidací vytmelena. Toto provlhčení současně umožnilo lepší průnik injektované směsi, a to zejména v dutinách.

Pro hloubkovou konsolidaci byla použita injektáží směs Terraco injekt, optimální svým složením i dostupností /písek, organická aditiva, směs vápenného hydrátu/. Silnější uvolněná omítková vrstva byla injektována směsí Terraco transfer s lepší lepivou schopností. Obě směsi prokázaly dostatečnou schopnost okamžitého přichycení k podkladu – zejména u slabších vrstev. Nevýhodou těchto směsí je praskání při aplikaci většího množství – např. při vyplňování větších dutin. Ty byly proto v některých případech injektovány uvedenými směsi s přídavkem křemičitého písku.

3. Tmelení Tmelení bylo provedeno vápenným štukem bez modifikujících přísad, který byl v některých případech barevně upraven kvalitními práškovými pigmenty. Štuková směs, vedle kvalitního vápna, obsahovala křemičitý písek, který byl podle potřeby používán v různých frakcích. K velmi jemnému tmelení byla použita směs Terako tmel. Tmelení směřovalo v zásadě k technickému zajištění omítkových vrstev. Doplňování v plochách bylo předem vyloučeno. Tmeleny byly pouze okraje omítkových ploch, dále defekty způsobující vytékání injektáží směsi při hloubkové konsolidaci. Dále pak dolní části peků, z důvodu zadržování vody apod.

4. Barevná retuš Barevná retuš byla provedena pouze na nové tmely, které tak byly barevně sjednoceny se svým okolím, pokud již samotné probarvení omítky nebylo dostačující. Fragmenty malířské výzdoby byly ponechány ve stávajícím stavu. Retuš byla provedena kvalitními práškovými pigmenty pojenými vápenným mlékem.

5. Odsolení omítkových vrstev Omítkové vrstvy byly odsolovány na základě odebraných a zpracovaných vzorků, které stanovily zvýšený obsah chloridů a dusičnanů, a to do výšky cca 3m. Nižší obsah byl stanoven u síranů. Vlhkost omítek byla nízká. Výsledky těchto analýz a následné postupy podrobněji zpracovává laboratorní zpráva provedená v roce 2002 na NPÚ v Praze. Zvýšeným obsahem vodorozpustných solí se omítkové vrstvy na žádném místě neprojevovaly svými typickými, okem pozorovatelnými výkvěty. Odsolení omítek bylo provedeno v šesti cyklech, každý cyklus po dobu jednoho týdne. Buničina /Arbocel BC 200/ rozmočená v destilované vodě byla na postižená místa aplikována postřikem v síle cca 1 až 1,5 cm. Nanesená vrstva byla překryta polyethylenovou fólií. Kontrolní analýzy byly prováděny jak z odebraných obkladů, tak vzorků omítek.

Odsolování probíhalo ve dvou letech. V prvním roce byly provedeny celkem tři odsolovací cykly, v druhém roce rovněž tři. V první fázi nedošlo k výraznému poklesu vodorozpustných solí, a proto byl celý proces v následujícím roce opakován. Výsledky jsou shrnuty v závěrečné zprávě.

6. Ošetření povrchu omítkových vrstev Omítkové vrstvy, v místech největšího výskytu řas a mechů, byly mechanicky očištěny jemnými kartáčky. Po očištění byl aplikován roztok Porosanu.

Hydrofobizace interiérových omítkových vrstev nebyla provedena.

Závěr Restaurátorské a stavební práce v Královském paláci státního hradu Bezděz ještě nejsou ukončeny a budou tak v letošním roce pokračovat další etapou. V zásadě lze ale říci, že dosavadních výsledků bylo dosaženo na základě velmi dobré spolupráce všech zainteresovaných stran a již odzkoušené postupy zůstanou beze změny.

Cílem obnovy bylo vytipování a aplikace takových konzervátorských zásahů, které povedou pouze k zajištění a stabilizace všech dochovaných prvků a výsledná realizace nebude měnit dosavadní tvář ani výraz hradních interiérů. Výběr konzervátorského materiálu byl volen tak, aby se materiály vzájemně nevylučovaly po chemické stránce a v budoucnu minimalizovaly případné negativní jevy. Téměř všechny použité materiály jsou vápenné nebo na vápenné bázi /vápenná voda, vápenný štuk, terako injekt, terako tmel, vápenné mléko jak pojivo při retuši/

Konsolidace vápennou vodou závisela na soudružnosti omítkových vrstev. Nejvyšší počet postřiků byl proveden na omítkách barokních, omítkách se ztrátou povrchové úpravy a na zdící maltě. Naproti tomu nejmenší počet byl aplikován na gotických omítkách s povrchovou vápennou úpravou. Zde připomeňme, že omítky byly velmi pevné, díky obsahu sádry, a vápenná voda na povrchu spíše držela nebo stékala. Maximální počet cyklů na nesoudržných omítkách dosáhl čísla 160. Celková konsolidace probíhala po dobu dvou let.

Konsolidace vápennou vodou se ukázala v tomto případě, i přes všechny diskutované otázky, jako dobré řešení a přinesla i požadované výsledky. Nevýhodou byla samozřejmě časová náročnost, ale díky dobré přípravě a včasném zahájení prací byla konsolidace v rámci dvou sezón zvládnutelná. Je však nutno připomenout, že i tato technika má svá úskalí a své technologické zásady, které je nutno dodržet. Z restaurátorského hlediska ale není složitá a může ji provádět stavební firma pod určeným dozorem. Dosažené výsledky aplikace nevyjadřují obecnou platnost.

Ostatní zásahy /tmelení, injektování, lokální retuš/byly provedeny již v uvedených záměrech a z restaurátorského hlediska nepředstavují výrazný problém.

Odsolování omítek bylo provedeno v období dvou let a jejich stav je třeba ještě ověřit. Díky tomu, že interiéry Královského paláce jsou bez okenních a dveřních výplní, budou následně způsobené výkyvy vlhkosti prostředí možným faktorem ke zvyšování či snižování obsahu solí v omítkách. I přes tyto skutečnosti lze celý proces odsolení vnímat pozitivně a současně ho chápat jako restaurátorský standart.

Restaurování, respektive konzervování historických omítkových vrstev zpravidla nepředpokládá provedení všech možných restaurátorských postupů a procesů /např. snímání druhotných vrstev, chemické čištění, rozsáhlé barevné reintegrace, rekonstrukce apod./. Někdy však samotná konzervace, díky celkově zvýšenému stupni degradace materiálů, může představovat problematiku daleko komplexnější.

Rozsah restaurátorského a fyzikálně-chemického průzkumu je založen na základě konkrétních potřeb. I když nemusí průzkum vždy představovat větší strukturu s výslednou interpretaci, je vždy dobrý důvod k provedení alespoň jeho některých částí.

David Zeman, DiS
restaurátor
Smetanovo náměstí 127, 572 01 Litomyšl
E-mail: david-zeman@post.cz