Jen málokterá část Francie je méně francouzská než Alsasko a jen málokteré město přitom působí více “všeevropsky” než alsaská metropole, Štrasburk. Proto každý, kdo míří do země galského kohouta, by si neměl nechat ujít architektonické, jazykové i kulinářské zvláštnosti, kterými se nejvýchodnější výspa země díky německému vlivu odlišuje od velké části sladké Francie.Štrasburk, coby přirozené centrum celého Alsaska, je tím nejlepším důkazem. Město, historicky rozkročeno mezi dvě silné kultury, tvoří unikátní směsici francouzského šarmu a německého smyslu pro pořádek. Navíc dostává stále silnější nátisk panevropanství coby sídlo Evropského parlamentu a Rady Evropy.

Právě díky důležité pozici, kterou dnes Štrasburk zastává v evropských strukturách, překvapí návštěvníka město hned napoprvé. Jeden by očekával, že se ocitne uprostřed moderního administrativního kolosu s dynamickým životním tempem. Avšak to je jen jedna tvář města, pro běžného turistu ta méně viditelná. Štrasburk – to je totiž především příjemné historické místo s dokonale zachovalým jádrem, jemuž důstojně vévodí honosná katedrála Notre Dame, a spletí vodních kanálů s pitoreskní čtvrtí, “Malou Francií”, snad nejoblíbenějším místem turistů v celém Štrasburku.

Odkud uchopit nit prohlídky, není příliš těžké. Vzhledem k tomu, že štrasburkská katedrála je nepřehlédnutelná dominanta a přečnívá štřechy domů v širokém okolí, je nejlepší začít právě odtud. Má to ještě jednu výhodu. Hned nalevo od katedrály je pro návštěvníky otevřeno informační centrum, kde každému ochotně vypomohou jak radou, tak prospekty a plánky. Nabízejí zde samozřejmě také průvodkyně, přičemž k dispozici jsou i dvě hovořící česky.

Ještě než vstoupíte do katedrály, za pozornost stojí několik domů přímo na náměstí před ní. Bohatě zdobený kupecký dům v sousedství infocentra patří k těm nejvíce obdivovaným. V jeho přízemí dnes najdete restauraci, ovšem místní polovážně dodávají, že poobědvat zde znamená prospět duchu – část zisku tohoto podniku totiž slouží k opravám katedrály. K zajímavým stavbám na náměstí patří i nejstarší, dosud fungující, lékárna ve Francii – dům ze třináctého století stojící přímo proti vchodu do katedrály.

Pokud využijete služeb průvodkyně, jistě neopomene dodat, že úzká škvíra mezi rohem stavby a podpůrným sloupem sloužila už před staletími jako metr na tloušťku. Kdo se jí neprotáhl, měl si naordinovat dietu. Soudě dle ohlazených zdí, navzdory primitivnosti metody, slouží svému účelu i dnes.

Od lékárny je také nejhezčí pohled na katedrálu Notre Dame. Dohlédnout odtud na její vrchol však vyžaduje mnohem hlubší záklon než při prohlídce Svatovítské katedrály na Pražském hradě. Samotný vnitřek Notre Dame má několik zvláštností. Půdorys celé stavby pocházející z dvanáctého století je umístěn do kříže a návštěvníka na první pohled upoutají ohromné vitráže – mozaiková okna. Se zdobností katedrály však poněkud kontrastuje poněkud chudá výzdoba hlavního oltáře – památka na někdejší zásah protestantů. Ti však ztrátu nahradili jiným skvostem. V příčném křídle nechali zbudovat unikátní orloj, který je dnes zřejmě nejnavštěvovanějším místem katedrály. Především denně od 12.15 do 12.30, kdy mohou být přítomní svědky defilé jednotlivých postav. Orloj, stejně jako další místa katedrály, mají však jednu zvláštnost. Chcete-li si tyto památky vychutnat při plném osvětlení, je třeba do automatu vhodit jeden frank. Správce památky si tak pravděpodobně vynahrazuje skutečnost, že vstup do katedrály je jinak zdarma.

Boční východ u orloje vede přímo k další významné památce – Rohanově paláci. Někdejší sídlo biskupa dnes představuje jedno z městských muzeí, které návštěvníkovi mimo jiné přiblíží i předvečer francouzské revoluce.

Přímo za Rohanovým palácem se dá pohodlně sejít k vodnímu kanálu obklopujícímu celý historický střed města. Odtud vyplouvají výletní lodě na okružní plavbu, přičemž mezi nejhezčí místa na trase patří bezesporu “Malá Francie” – síť několika vodních ramen propojených systémem zdymadel, mezi něž se vklínily malebné domečky s cimbuřími a zahradními restauracemi. Okružní plavba v délce asi hodiny a čtvrt přijde návštěvníka na čtyřicet franků a loď ho zaveze až k ultramodernímu sídlu Rady Evropy a nově vznikající budově Evropského parlamentu.

Zajímavostí nabízí “hlavní evropské město” celou přehršel, a tak na závěr ještě tu, která by rozhodně neměla být opomenuta. Skromná tabulka na zdi Banque de France nedaleko katedrály přípomíná, že to byl právě Štrasburk, kde v dubnu 1792 poprvé zazněly řízné tóny vojenského pochodu Chant de Guerre de l’Armée du Rhin – dnešní francouzské hymny, slavné Marseillaisy.

JAK SE TAM DOSTAT:
Díky své zeměpisné poloze, jen kousek za francouzsko-německou hranicí, není Štrasburk od nás tak vzdálený, jak by se mohlo zdát. Kromě pravidelných autobusových linek Eurolines sem od dubna létá z Prahy i přímá linka společnosti Air Ostrava, což cestu do sídla Evropského parlamentu zkracuje na devadesát minut. O úmyslu sblížit Štrasburk, důležité sídlo evropské administrativy, a Českou republiku, svědčí i nedávné prezentace českých firem přímo na štrasburské půdě.

INFORMACE:
Bližší informace o Štrasburku získají návštěvníci v informačním centru hned vedle katedrály. Zájemci o české průvodcovské služby se mohou obrátit tamtéž, doporučuje se však udělat si rezervaci v dostatečném časovém předstihu.

TOMÁŠ TUREČEK, 2. 6. 1998

Zdroj: http://cestovani.idnes.cz/igsvet.asp?r=igsvet&c=981002_023157_cestovani_luk