TECHNOLOGIE PÉČE O HISTORICKÉ OMÍTKY
Dagmar Michoinová
Omítky historických objektů mají velkou historickou, uměleckou a dokumentární hodnotu. Tvoří velmi širokou škálu tvarů, struktur, povrchových úprav. Použité materiály mají různé, specifické vlastnosti, které jsou dány originálním složením, osobitým zpracováním a zdobením, jedinečným vývojem za specifických podmínek. Omítky jsou neoddělitelnou a snadno zranitelnou součástí celé stavby, jsou citlivým indikátorem stavebně technického stavu objektu. V případě, že stavebně technický stav objektu není v pořádku, jsou omítky vážně poškozovány a ničeny. Nelze mluvit o péčí o omítky a přitom opomíjet péči o zlepšení špatného nebo udržení vyhovujícího stavebně technického stavu objektu.
Také proto je péče o historické omítky mezioborovým úkolem památkářů, architektů, projektantů, specialistů na materiály, restaurátorů a technologů. Je to úkol, jehož profesionální řešení je podmíněno vysokými nároky na odbornou vyspělost všech členů realizačního týmu a kompatibilitou. Pouze součinností specialistů může docházet k propojení jejich znalostí a k souhře při provádění prací.
K tomu, aby mohlo být stanoveno, jak efektivně pečovat o konkrétní historickou omítku, je nutné v první řadě zjistit co je příčinou špatného stavebně technického stavu omítek a omítaných konstrukcí. Teprve když jsou odstraněny nebo zmírněny příčiny poškozování, lze přistoupit k vlastním konzervaci nebo k restaurování omítek. Každá dílčí etapa procesu péče o omítané konstrukce, omítky i jejich povrchové úpravy má své technologické souvislosti. Některým z nich je věnován následující příspěvek.1. PŘÍPRAVNÁ ETAPA

Omítka je neoddělitelnou součástí objektu a je velmi citlivým indikátorem stavebně technického stavu objektu. Poznání a pochopení stavu objektu je proto důležitým předpokladem pro návrh vhodného postupu nápravy. Odtud vyplývá potřeba shromáždění informací o dřívější podobě objektu a jeho okolí, o starším stavu omítaných konstrukcí a všech dalších souvisejících konstrukcí a systémů , o stavu, složení a vlastnostech omítek.
Stav omítek je mimo jiné ovlivňován stavem zdiva, které nese omítku, dále pak stavem podlahových a stropních konstrukcí v objektu, stavem konstrukce komínových těles. V exteriéru pak stavem okapů, svodů, okapních ploch (chodníky, izolace), odvodňovacích kanálů u paty objektu, kanalizačního a vodovodního systému, stavem podzákladí, apod.

• K získání ikonografie a dalších podkladů o předchozím stavebním vývoji stavby, způsobu užívání objektu, o stavu a změnách blízkého okolí objektu s omítkami, lze využít archivní průzkumy, SHP a další prameny.

• Řadu cenných podkladů o stavu omítek a o příčinách poškozování lze zjistit přímo z dochovaného stavu objektu a omítek, a to i bez toho, že by došlo k zásahům do konstrukcí sondáží nebo odběry .

• V případě nutnosti je vhodné zahájit odborný sondážní, popřípadě materiálový průzkum . Průzkumy prohloubí poznání stavu a skladby konstrukcí, ověří předpoklady obhlídky a jsou vodítkem pro stanovení rozsahu a postupu prací.

Posouzení hodnoty a stavu historických omítek vyžaduje kvalifikovaného specialistu na hodnocení historických materiálů. Nelze např. posuzovat vlastnosti historických vápenných omítek podle kritérií, která jsou běžná při posuzování vlastností daleko pevnějších omítek s hydraulickými pojivy nebo nelze historické omítky prohlásit za nezachranitelné jenom z důvodu zvýšeného obsahu vodorozpustných solí v materiálu.
Stav objektu je nutné před zásahem dostatečně podrobně zdokumentovat. Samozřejmostí by měla být kvalitní plánová dokumentace, která je nepostradatelná pro zaznamenání stavu omítek před zásahem, pro zakreslení jednotlivých typů poškození povrchu, vyznačení výšky zavlhčení, výskytu míst s výkvěty , rozsahu poškozených ploch, zakreslení míst s různými materiály, vyznačení míst odběru vzorků nebo provedení sond apod. Plánovou dokumentaci je vhodné doplnit fotodokumentací detaily struktur, cenných nálezů apod., nejlépe společně s délkovám měřítkem. Ke kvalitní dokumentaci stavu před zahájením prací je možné se kdykoli vracet, a to i v době, kdy již došlo k zániku nebo překrytí jednotlivých míst, defektů či dočasných nálezových situací.

Poznávání stavu omítek a omítaných konstrukcí je podmíněno zodpovědným vyhodnocováním dílčích průzkumů a analýz. Také to by měli provádět specialisté, kteří mají s historickými konstrukcemi a materiály zkušenosti a respektují jejich jedinečnost . Získávané informace jsou podkladem pro návrh nápravy nevyhovujícího stavebně technického stavu, což nemusí vždy znamenat velké stavební akce, rozhodně by však mělo platit, že cílem je odstranit příčinu, nikoli jen projev . Často by k nápravě postačila běžná systematická péče o objekt .

Stanovení postupu a rozsahu staveních prací, které mají zlepšit špatný stavebně technický stav omítaných konstrukcí, znamená vycházet ze správného popisu stavu objektu, který je podložen průzkumy, z určení hlavních příčin špatného stavebně technického stavu objektu a z navrhování takových zásahů, které vedou k nápravě neutěšeného stavu nebo k udržení stabilizovaného stavu a současně akceptují zásady péče o historické omítky. Z technologického hlediska jsou to zejména následující zásady.

Cílem péče o historické omítané konstrukce je uchování maxima dochovaných hodnot – hodnoty historické, funkční, dokumentační, architektonické, estetické
Zásadou obnovy je uplatňování postupu, který zajišťuje rozpoznání a systematickou eliminaci hlavních příčin poškozování omítaných konstrukcí.

Další zásadou je, že provedení zásahů a zpracování materiálu musí být přiměřené, věrohodné a profesionální, tj. že musí respektovat dochovaný stav a vycházet z něj.

Zásadou obnovy historických omítaných konstrukcí by mělo být používání tradičních postupů zpracování materiálů, neboť na výsledné vlastnosti materiálů (strukturu, fyzikální vlastnosti, trvanlivost) má vedle jejich složení také významný vliv právě způsob přípravy, zpracování a ošetřování .

Materiály pro doplňování a ošetřování autentických omítaných konstrukcí musí vycházet a respektovat složení originálu. Musí být slučitelné (kompatibilní) s doplňovaným materiálem, tj. měly by se mu co nejvíc blížit složením, mechanickými vlastnostmi, strukturou, barevností, stárnutím a dalšími projevy degradace.
Postupy a materiály užité při obnově omítaných konstrukcí nesmí omítky poškozovat přímo, ani v horizontu mnoha let .
Při volbě materiálů jsou akceptovatelné materiály, které nebudou bránit následné rekonzervaci historické omítky .

Používání moderních postupů a materiálů je možné v těch případech, kdy tradiční postupy a materiály neobstály. Moderní postupy a materiály lze ale použít, jestliže jejich efektivnost byla vědecky prokázána a prakticky odzkoušena .

Za vhodná sanační opatření nelze zpravidla pro historické konstrukce považovat postupy, které zásadním způsobem zasahují do zdiva nebo znamenají plošné odstraňování cenných historických omítek .

Završením přípravné etapy je vypracování záměru obnovy (projektu). Je to materiál, který dokumentuje výchozí stav omítek, vychází z fundovaného popisu stavu omítek a souvisejících konstrukcí, předkládá k odbornému posouzení popis rozsahu zamýšlených zásahů, postup prací a specifikaci navrhovaných technologií a materiálů, tedy přehled různých specializovaných zásahů, postupů a materiálů.

Přípravnou etapu obnovy a restaurování historických omítek je velmi důležité zahájit v dostatečném časovém předstihu s ohledem k tomu, že vlastní realizace prací v interiérech, ale zejména na fasádách, je vázána jen na relativně krátkou stavební sezónu, kterou je vhodné maximálně využít.

2. REALIZACE NÁPRAVY ŠPATNÉHO STAVEBNĚ TECHNICKÉHO STAVU OMÍTANÝCH KONSTRUKCÍ

Tato fáze péče o historické omítky resp. o objekt, kterého jsou součástí, probíhá v případech, kdy je třeba zlepšit špatný výchozí stavebně technický stav omítaných konstrukcí a vytvořit tak zlepšené výchozí podmínky pro restaurování nebo konzervaci omítek. Je to etapa, při které neprobíhá přímo ošetřování historických omítek, ale její úspěšné zvládnutí má zásadní vliv na jejich další existenci.
Pro provádění této fáze by mělo být samozřejmostí, že postupy jsou schváleny a průběžně sledovány jak pracovníky památkové péče, tak zejména projektantem, který je zodpovědný za výsledek zásahu. Provádění jakýchkoli stavebních úprav v historických objektech bez projektu a s ponechání odpovědnosti za realizaci jen na stavební firmě, která ve většině případů není specializována na danou problematiku, znamená vzdát se záchrany historických omítek. Protože v tomto kroku zpravidla dochází k odstraňování nevhodných nebo nezachranitelných materiálů , musí být dělníci, kteří pracují na stavbě, seznámeni s tím, které dochované prvky a materiály je nutné chránit. Bohužel není neobvyklé, že první, co je na stavbě provedeno, je automatické, plošné odstranění omítek v soklových partiích bez ohledu na jejich hodnotu nebo stav.

Vedle poučené ohleduplnosti k historickým omítkám a vedle odstranění příčin poškozování konstrukcí nesoucích omítky, je další důležitou podmínkou trvanlivosti prací dodržování technologické kázně při jejich provádění. To se samozřejmě týká jak tradičních technologií, tak i moderních systémů a materiálů. Sebedokonalejší materiál selže, není-li aplikován s potřebnou pečlivostí.

Provádění prací, hlavně mokrých procesů při provádění a doplňování vápenných omítek, je třeba naplánovat do období s vhodnými klimatickými podmínkami. Mokré procesy je nutné zahájit v době, kdy teplota konstrukcí neklesá pod 5°C a je vhodné je ukončit nejpozději 1 měsíc před příchodem mrazů .

Aby bylo možné korektně hodnotit efektivnost prováděných zásahů a sledovat stabilizaci původně špatného stavu omítek, je důležité sledovat a monitorovat projevy, které tato zlepšení provází . Protože ke stabilizaci stavebně technického stavu (hlavně k vysychání konstrukcí a ke snižování míry zasolení odsolováním) dochází jen pozvolna, je vhodné naplánovat restaurování a konzervaci omítek do následující stavební sezóny, kdy už se začne projevovat dopad provedených stavebních úprav a omítané konstrukce budou před zahájením restaurování v lepším výchozím stavu.

V případě, že není třeba provádět stavební zásahy, které zlepší špatný výchozí stav omítaných konstrukcí a omítek, lze současně s přípravou projektu zahájit vlastní přípravu restaurování.

3. ZÍSKÁVÁNÍ DETAILNÍCH INFORMACÍ O OMÍTANÉ KONSTRUKCI VE VZTAHU KE KONZERVACI A RESTAUROVÁNÍ

Pro získávání detailních podkladů o omítaných konstrukcích ve vztahu k jejich konzervaci nebo restaurování, se využívá poznatků z předchozích etap , v odůvodněných případech, např. když jsou restaurovány cenné, výtvarně pojednané omítky, lze zkoumání rozšířit o další postupy, které prohloubí poznání o omítkách a jejich povrchových úpravách.
• Pro potřeby restaurování omítek s cennou výzdobou se provádějí speciální bezdotykové postupy zkoumání .

• Pro návrh úpravy klimatu je vhodné, minimálně s ročním předstihem, monitorovat vnitřní klima prostředí.

• Standardním nástrojem pro zkoumání souvrství historických omítek tj. jejich stavu , barevnosti , struktury, technologie aplikace apod. je specializovaný sondážní a materiálový průzkum .

Fotodokumentace stavu omítek před zásahem a v průběhu průzkumů i restaurování je často podceňována. Přitom podrobná dokumentace omítek před zásahem, ve správné technice a ve vhodném měřítku od celku přes polocelek až k detailům, je jedním z cenných dokladů o jejich původního stavu a je nepostradatelná pro odborné posouzení restaurování .

Pro navržení efektivního postupu restaurování je důležitá správná interpretace všech dílčích výsledků průzkumů, expertiz a analýz. To vyžaduje velkou odbornou erudici přizvaných specialistů a samozřejmě je to podmíněno schopností restaurátora zhodnotit a zúročit všechny získané informace.

Stanovení postupu konzervace nebo restaurování znamená vycházet ze správně interpretovaného popisu omítek a navrhovat takové postupy konzervace a restaurování, které akceptují zásady péče o historické omítky, jsou přiměřené dochovanému stavu omítek, vycházejí z nálezové situace a respektují vlastnosti dochovaných materiálů . Zejména při restaurování a konzervaci omítek by měly být používány takové materiály, které jsou vlastní dochovaným originálním materiálům. V případě vápenných omítek, které jsou u nás na historických objektech dochovány nejčastěji, jsou to přednostně anorganické vápenné materiály, které vycházejí ze složení originálu a složením a zpracováním se snaží napodobit strukturu a vlastnosti originálu. Pro plynulé provádění restaurování v průběhu celé stavební sezóny je zvlášť výhodné, když materiály, používané při restaurování, tvoří plně materiálově i uživatelsky slučitelné celky .

Především při restaurování vápenných omítek je nevhodné, když jsou používány prostředky na restaurování kamene, zejména zpevňovače. To jsou materiály, které jsou navrhovány tak, aby se výsledné vlastnosti ošetřeného materiálu blížily vlastnostem kamene. Vápenné omítky nejsou kámen, proto jsou tyto prostředky pro vápenné omítky nevhodné . Také plošná hydrofizace nových vápenných omítek je zásah, který přímo ohrožuje trvanlivost provedených prací .
Obecně by mělo platit, že při navrhování materiálů na ošetřování historických omítek, je nutné v předstihu uvažovat o možnostech následné konzervace provedených zásahů. Je rozhodně korektnější provádět častěji rekonzervaci vápenných omítek vápennou vodou, než je jednou provždy ošetřit nevratným zákrokem.
Prosazování tradičních materiálů a postupů pro restaurování historických omítek nevychází z prostého staromilství, jak je často uváděno. Vychází to ze zkušenosti z mnoha smutnými nálezy vápenných omítek, u kterých už lze jen konstatovat jejich nevratné poškození v důsledku experimentů se solemi kyseliny křemičité (s tzv. vodním sklem), s epoxidy, akryláty, s estery kyseliny křemičité (s tzv. organokřemičitany) apod. a to jak v nedávné minulosti, tak bohužel i v současnosti .

Cílem restaurátorského zásahu by nemělo být vylepšování vlastností dochované materie, ale pouze odstranění příčin, které ji poškozují a opatrné a ohleduplné prodloužení její existence.
Završením přípravné fáze procesu restaurování nebo konzervace omítek je vypracování restaurátorského záměru, který by měl ve vztahu k technologii ochrany omítek shrnout a dokumentovat poznatky, zhodnotit stav a příčiny poškozování omítek a předkládat postupy restaurování. Restaurátorský záměr (podobně jako tomu bylo v případě projektu) musí akceptovat zásady ochrany a restaurování historických omítek.
Také v procesu restaurování by v první řadě měla být pozornost věnována postupnému odstraňování příčin, které vedou k fyzickému nebo estetickému poškozování omítek . Dalším krokem restaurování historických omítek by mělo být šetrné provedení takových úprav, které prodlouží trvanlivost omítek a zajistí udržení jejich dlouhodobě příznivého stavu.

Záměr je posuzován odbornými pracovníky památkové péče. Součástí záměru musí být dokumentace stavu omítek, včetně všech zamýšlených změn stavu.

Do dokumentace je vhodné zaznamenat výskyt různých materiálů, různých typů povrchových úprav povrchu, kvantifikovat a kvalifikovat jednotlivé typy poškození (včetně uvedení hlavních příčin dochovaného stavu), všechny rozsahy navrhovaného odstraňování, odsolování, zpevňování, tmelení, injektáží, doplňování, hydrofobizace apod. Do plánů lze zakreslovat zamýšlené barevné úpravy omítek.

4. REALIZACE RESTAURÁTORSKÉHO ZÁSAHU

Restaurování je možné zahájit teprve po schválení restaurátorského záměru. V průběhu restaurování dochází k fyzickému kontaktu s cennými historickými materiály a k více či méně vhodným změnám jejich vlastností. Také zde jednoznačně platí, že korektní a profesionální příprava restaurování historických omítek musí být ukončena v dostatečném časovém předstihu tak, aby restaurování mohlo probíhat za optimálních klimatických podmínek. Jak příprava, tak i provádění restaurování a konzervace historických omítek je obor, který vyžaduje vedle technologických znalostí a výtvarného nadání také řemeslný um a fortel.

Technologie restaurování znamená včasné a profesionální zvládnutí všech dílčích zákroků, které obvykle zahrnují čištění povrchu, doplňování podkladu, konsolidaci povrchu omítek, stabilizaci okrajů omítkových ker, podchytávání oddělených míst injektáží, doplňování a zcelování chybějících omítek, spárování míst průniku vody pod omítky, aplikaci povrchové vrstvy nátěrů popř. barevné retuše povrchu. Vlastní postup znamená prolínání a překrývání jednotlivých zákroků, vracení se k rozdělané práci na různých místech ve vhodný čas. Čím méně různých druhů materiálů je při tomto složitém procesu používáno, tím méně rizik může vzniknout.

Mělo by být samozřejmostí, že zásahy do historických konstrukcí i omítek by měly být prováděny postupy, kterými konstrukce a omítky vznikly a z materiálů, které vychází a respektují danou nálezovou situaci. Tím lze zaručit materiálovou i estetickou kompatibilitu originálu a doplňku, která by se neměla omezit jen na povrch omítky, ale na celou konstrukci.

Také v průběhu restaurování pokračuje dokumentace stavu omítek. Restaurování končí dokončením prací v dohodnutém rozsahu a čase a odevzdáním restaurátorské zprávy.

Mnohokrát byl zdůrazněn požadavek na přednostní používání vhodných materiálů, které vycházejí ze složení dochovaného originálu a respektují jej. Mnohokrát bylo zdůrazněno, že používání moderních průmyslových materiálů by při péči o historický stavební fond mělo být omezeno jen na případy, kdy tradiční prostředky selhaly.
Současně je třeba přiznat, že systematické používání tradičních technologií při restaurování a konzervaci historických omítek je v současnosti výsadou jen poměrně úzké, skupiny odborníků, kteří mají potřebné znalosti a zkušenosti s jejich používáním, jsou schopni plánovat a koordinovat postup realizace, zajistit si na stavbě autoritu a důvěru realizačního týmu. Je třeba přiznat, že pouze některým vybraným objektům se dostane správná profesionální péče. Aby takových specialistů i objektů přibývalo, je potřeba věnovat větší úsilí zkoumání poznání a popularizaci tradičních stavebních řemeslných a umělecko řemeslných postupů a materiálů.

5. SOUSTAVNÁ A SYSTEMATICKÁ PÉČE O OBNOVENÉ OMÍTKY A SOUVISEJÍCÍ KONSTRUKCE

Dokončením obnovy a restaurováním omítek rozhodně nelze pokládat za definitivní vyřešení všech problémů. Nikdy nelze odstranit všechny příčiny, které mají negativní vliv na stav historických omítaných konstrukcí a které způsobují jejich postupné, i když pozvolné, chátrání . Průběžné udržování objektu v dobrém stavebně technickém stavu, monitoring stavu omítek a jejich případných změn a v každém případě včasné zahájení efektivní nápravy nežádoucích stavů jsou základní podmínky pro trvalou péči o historické omítky.

Poděkování
Příspěvek vznikl v rámci řešení úkolu Vliv dodržování technologické kázně na vlastnosti vápenných omítek, který je řešen díky institucionální podpoře NPÚ.

Literatura
1. Historic mortars: characteristics and Tests, RILEM International Workshop, ‘Historic Mortars: Characteristics and tests’, Paisley 1999, RILEM, 2000,

2. Elert, K., Rodriguez-Navarro, C., Pardo, E.S., Hansen E., Cazalla, O.:

LIME MORTARS FOR THE CONSERVATION OF HISTORIC BUILDINGS, STUDIES IN CONSERVATION 47, (2002)
3. ŠTORM, BŘETISLAV: Základy péče o stavební památky, Praha 1965

4. KOLÁŘ, K., A KOL.: Stavební hmoty, ČVÚT, 1983
5. MAXWELL.I a kol.: Praparation and use of Lime Mortars, Technical Conservation Research and Education, Historic Scotland, Edinburgh, 1995

6. Studies in Ancient Structures, Proceedings of the 2nd International Congress, Istanbul, 2001

Ing. Dagmar Michoinová
technolog konzervace a restaurování
technologická laboratoř NPÚ ÚP
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV – ústřední pracoviště
Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1
Tel. 257 010 312
E-mail: michoinova@up.npu.cz