Tiziano Vecellio
autor: Martin Kněžek
Vlastním jménem Tiziano Vecellio. Kroniky se rozházejí již v tom, kdy se tento umělec narodil. Jedna tvrdí, že roku 1476 nebo 1477, prohlídka Kroměřížského zámku vás ujistí o roce 1485, další encyklopedie uvádí, že žil kolem 1490-1576. Již dle jména je to samozřejmě Ital a překvapivě malíř.Byl vyučený v Benátkách u Belliniů, ovlivnila jej však i tvorba staršího spolužáka Giorgiona, po němž některá díla (jako například Venuše) dokončoval a s nímž spolupracoval na výzdobě průčelí Fondaca dei Tedeschi v Benátkách (1508, bohužel nezachováno). V rané fázi lze jen těžko od sebe dílo obou umělců rozeznat (příkladem je Koncert v přírodě, střídavě připisovaný oběma). 1511 provedl Tizian v Padově cyklus fresek ze života sv. Antonína ve Scuola del Santo, nejvýznamnější práce však vznikaly v době pobytu ve Ferraře 1516-1523. Jednou z nejslavnějších je Nanebevzetí Panny Marie (1516-18), hlavní oltářní obraz v Santa Maria dei Frari v Benátkách, kompozice celkově a jednotně vnímané scény. Snaha o vyjádření pohybu je patrná i v dalších dílech (Bakchus a Ariadna, 1523; Zavraždění sv. Petra Mučedníka, 1528-30), které předjímají barokní názor. Ve středním období převládají portréty, T. se stal výhradním portrétistou císaře Karla V. (Karel V. v bitvě u Mühlbergu, 1548); výrazem uznání bylo 1553 povýšení do hraběcího stavu. Souběžně maloval mytologické obrazy (proslavená je Venuše z Urbina (1538), či nejvzácnější klenot obrazárny Kroměřížského zámku druhého patra druhé síně, číslo exponátu je 49 a jméno je Apollón a Marsyás – T. jej vytvořil dle prohlídky ve věku 90ti let a prokázal v něm nejen umělecké mistrovství, ale i filosofickou hloubku.
Apollón – bůh rozumu a světla – vítězí nad Marsyem, který teprve pravdu a světlo hledá a je po sázce stahován z kůže). T. dále vytvářel mimořádně dynamické náboženské kompozice (např. Ecce Homo, 1543, nebo nástropní malby benátské Santa Maria della Salute, kolem 1544). v posledním období se rukopis dále uvolnil, linie byla potlačena stejně jako zářivost koloritu (Korunování trním, 1576 – nedokončeno). T. je dodnes považován za jednoho z největších malířů všech dob, především zásluhou jeho ideálu krásy a zdokonalení barevného podání benátské školy.