-
Co vám chybí / přebývá v expozicích?
Zdravím milé kolegy na Slovensku!
Pročítáním diskuzí na Obnově zjišťuji, že slovenská muzea trápí stejné stereotypy, jako ta česká, bohužel :( Málo financí, nedostatečný či laxní personál, přednost vědeckého výzkumu sbírek před jejich prezentací – návštěvník je nežádoucí prvek v muzeu apod…
Přece jen máme dlouholetou společnou minulost…No, nechci ale diskutovat na toto téma, takových diskuzí bylo a je dostatek. Ráda bych se věnovala něčemu konkrétnímu. Doufám, že čeština nebude pro vás problém, obávám se, že kdybych se pokusila o Slovenštinu zaplakali byste… Už tak občas při debatě s mými slovenskými kamarády mluvíme československy a jazykovědci musí nad takovým “paskvylem” trpět ;-)
Jsem absolventkou muzeologie na MU v Brně. V muzeích však pracovní místa pro muzejníky příliš nejsou, na druhou stranu vzhledem k tradované “zatuchlosti” práce v muzeích (některých!) ani nevím, zda bych tam chtěla. Zjistila jsem, že zajímavější je práce pro muzea a památky z venčí. Spolupracuji nyní s jedním občanským sdružením na projektu, jež se snaží pomocí metodického software zatraktivnit expozice menších, např. venkovských, vlastivědných, regionálných a podobných muzeí. Zjednodušeně jde o to, aby se vystaveným předmětům pomohlo s interpretací toho, co mají sdělit… to co se nedá vyjádřit samotným předmětem, jeho zakomponováním do “scény” expozice (např. venkovská jizba, obuvnická dílna, koutek sokolského spolku), popiskami, texty apod. Něco navíc…
Metodický software bude po ukončení projektu (jeho doladění, otestování a pod.) volně ke stažení na internetu a přístupný všem, včetně soukromých sběratelů, muzeí apod.
Moje otázka do diskuze je, co si myslíte vy, že expozicím, eventuálně výstavám chybí, a nebo přebývá? Křesla na sednutí pro kochání se a pohodlné čtení textů v listovačích? Interaktivní prvky? Listovače, audio-, video- průvodce? Živý průvodce? Možnost na předměty sahat? Moc předmětů na hromadě bez ladu a skladu? Málo předmětů? Moc textu? Málo textu? Nevhodné popisky? Nevhodně umístěné popisky a texty (nízko, vysoko, malé písmo…)? A další? Další?
Budu ráda za vaše názory!
Zdraví Lucie
-
3 odpovede/odpovedí
-
Lucie,
chcel som na tvoj príspevok reagovat hned ale to vies, vyvencit psa, napisat si domace ulohy, opravit co som este neopravil… ale snad to poznas. Proste som zabudol a az dnes sa mi rozsvietilo svetielko v podvedomi a tak ma to mas, ochotneho diskutovat na tvoju super temu.
Tiez som absolventom brnenskej muzeologie, takze sa asi prilis nebudeme nazorovo rozchadzat i ked clovek nikdy nevie :wink: .
V prvom rade som zvedavy na ten metodicky softer, pretoze mi to pripomina velmi popularne us prirucky “Spisovatelom za 72 hodin” a podobne. Snad ked bude pristupny das vediet.
Co mi v expoziciach ale najma vystavach chyba je
1/ svetlo, vratane vsetkych neziaducich “efektov”, ktore jeho nedostatok alebo nevhodnost sprevadzaju. Nedostatok a nevhodné osvetlenie povazujem to za najhorsi priestupok voci navstevnikovi. Lenze mame “krizu” a predtym sme museli setrit.
2/ diskriminovany maly navstevnik, teda pohlad sestrocneho caparta na vystavene exponaty. Rieseni sa nuka viacero ale vsetko je to robota navyse a niekedy moze stupnut aj cena realizacie.
3/ celkova filozofia muzejnych prezentacnych foriem, zda sa mi, ze predstavy o cieloch, najma vystav, zamrzli niekde v 80-tych rokoch minuleho storocia a didaktické pojatie je v sucasnosti IN – teda klasika muzeum/skola. Lenze mame 21. storocie a to si, uz aj vzhladom na informacnu revoluciu, ziada nieco ine. Podla toho co pises vstupuju Cechy a Morava do epochy inscenovania ale doba si uz ziada medializovanie. Tym samozrejme nemyslim iba vyuzitie pohyblivych obrazkov a zvuku a zvacsa nefungujucej takej a makovej techniky.
Dufam, ze som tvoju zvedavost aspon ciastocne uspokojil a coskoro sa ozves lebo aj ja som cloviecik zvedavy. -
Milý pipo,
jsem ráda, že tě téma zaujalo a díky za tvůj názor…Věřím, že bez bližšího vysvětlení a hlavně vyzkoušení software jeho nabídka působí, jako příručka na zázraky do třech dnů a nemožné na počkání :-)
Pro bližší seznámení ti mohu nabídnout odkaz na stránky, kde najdeš informace k projektu v rámci kterého metodický software vznikal. Jsou tam i výstupy z výzkumu, které předcházely vzniku software a popis z jaké teoretické báze se při jeho tvorbě vycházelo… Jde o přístup z pohledu cestovního ruchu (zážitková turistika), což muzea potřebují jako sůl…odkaz na zmíněné stránky:
Na těchto stránkách je ke stažení i samotný software, ale zatím v nedoladěné podobě – klikni v menu na odkaz “metodický software”, zde je odkaz ke stažení programu, není třeba instalace nějakých dalších programů, měl by fungovat ihned po stažení.
Je to první verze a nyní pracujeme na vychytání případných nedostatků, jako třeba terminologie apod.
Když budeš mít čas (což chápu není jednoduché) a chuť se softwarem proklikat, bude to super, budu ráda za tvůj názor! Můžeš si tam zkusit zpracovat nějakou svoji domácí sbírku ;-) Software má alternativu i pro sbírky nemuzejní povahy…A co se týče těch expozic a jejich nedostatků…
S problematickým nasvětlováním expozic rozhodně souhlasím, nevzpomínám si, že bych navštívila expozici/výstavu, kde bych neřešila nějaký problém se světlem, např. tradiční odrazy světla ve skle, stínění si, šero apod. Je to zásadní prolém.
Obecně si myslím, že je to jeden z důsledků toho, že při realizaci expozic a výstav je jejich uživatelská kvalita až na posledním místě. Přednost má výtvarný záměr a dokonalost a celkový dojem – jak to vypadá na pohled. Pak technické řešení a také to aby se tam nějak podařilo dostat vše, co jsme navybírali, zejména všechny texty…
To se pak odráží i v tvé druhé připomínce – předměty jsou umístěny na tom místě, kde to ladí výtvarníkovu oku nebo kam se ještě vešly… A já ještě větší problém vidím v umístění popisek a textů, nemluvě o jejich délce, šířce řádku, velikosti písma apod. Přijde mi, že až dogmaticky se opakují chyby toho to druhu v expozicích i výstavách, z hlediska uživatele (návštěvníka) dost problematické (mě to dokonce vždycky znovu naštve a texty nečtu, koupím si katalog, pokud k výstavě je, a přečtu si to až doma či v kavárně, ale hlavně v sedě…).
Upřímně bych obecně uvítala uvolněnější atmosféru ve výstavních prostorách… chápu, že ne všichni lidé se umí chovat a tak dozor v muzeu být musí, ale občas nějaké to křesílko, židle, stolek, ideálně i malá kavárna uprostřed expozic… trochu kulturně- klubová – kavárenská atmosféra…
Tím ale přecházím k tvé třetí poznámce – filozofie muzejních prezentačních forem – tvůj názor sdílím – podle mě jde i o filozofii muzeí jako takových… Myslím, že částečně tkví problém v tom, že muzea stále lavírují mezí tím, zda mají být spíše vědeckou institucí nebo kulturním centrem… výchovně-vzdělávací role muzea – expozic a výstav s veškerým doprovodným programem je někde mezi tím… a tak je to zamrznuté, neumí (a většinou asi ani nechtějí) opustit staré zaběhané způsoby, na druhou stranu aspoň někteří cítí, že posun je třeba… a pak už nastupují často zmiňované důvody – nejsou peníze, nejsou lidi… není vůle…Pipo, můžeš mi ještě napsat – přiblížit, jak konkrétně by sis to medializování muzeí/expozic/výstav, na místo pouhého inscenování, představoval? Je to rozhodně zajímavé téma.
Děkuji za debatu!
Zdraví lucie
p.s. to je hrozné jak se mi do vět plete slovenština, mám to na poslouchané ještě ze společného československého předrevolučního vysílání a jak čtu vaše slovenské příspěvky, pořád se mi vkrádají slovenská slova ;-)
-
Aj ked uz ubehol nejaky cas od vyssie uvedenych prispevkov, dostala som sa k nim az teraz a skusim napisat par, mozno nesuvislych riadkov ako reakcie muzejnej pracovnicky, tohto casu na rodicovskej dovolenke. Mate pravdu snad vo vsetkom, co ste napisali. Som relativne mlady muzejnik, ale uz nie celkom novic a mozem len potvrdit, ze zauzivane chodnicky sa opustaju len velmi tazko.
Tak sa pozamyslam trochu aj ja: muzeum ako vyskumne laboratorium, ci kulturne centrum? Myslim, ze niekde medzitym, by mohla byt jeho spravna poloha. Muzea sa neorientuju len na robenie vedy a tiez si nemyslim, ze maju suplovat kulturne strediska, osvety a podobne.
Veda v muzeu? Je podla mna potrebna, lebo prave muzea maju mat specialistov na skumanie zbierok a fundovanych, lebo len tak mozu vediet zhodnocovat fondy a teda aj nase kulturne dedicstvo. A to je podla mna uloha muzei, zhromazdovat hnutelne kulturne dedicstvo, skumat ho a davat odpovede na otazky.
Prezentacia? Ma ist ruka v ruke s vedou.
Realita? Mam skusenost, ze sa momentalne v muzeach vsetci snazia stavat na prezentacnych aktivitach, teda tych, ktore mozu priniest peniazky. Nie na vede, lebo jej vysledky nie su okamzitym predajnym artiklom. Ta sa robi po mimo, najlepsie s nulovymi nakladmi. Teda okrem nakladov samotneho riesitela.
Prezentacne aktivity? Vystavnici, m. pedagogovia – profesionali na spravne uchopenie prezentacnych aktivit v muzeu chybaju – teda aspon v tom nasom urcite a dovolim si tvrdit, ze aj v 98 percentach ostatnych slovenskych, snad okrem SNM. To je podla mna pricina uzivatelsky slabej urovne expozicii ci vystav. Ja som etnolog a mojou ulohou v muzeu by malo byt prave skumanie zbierok a robenie odbornych podkladov pre takychto kolegov. Prax? Robim podklady sama pre seba. Nech sa snazim akokolvek, na nieco z toho proste nemam, ale casto to musim robit castejsie na ukor toho, v com mam mozno vzdelanie i kvality. Nehovorim o tom, ze som casto i lektor (keby len ja, v suvislosti s krizou u nas lektoruje kazdy – aj pomocny technicky personal…ti predavaju nas “produkt”. nuz, v obchode by predavat nemohli, ale preco nemozu predavat kulturne dedicstvo, ked na lektorov nie su peniaze? mozu, vsak to staci naucit sa text a hotovo.)
Dalsim problemom vyssej urovne prace je profesionalny rozvoj pracovnika – zase hovorim za seba, teda za kuratora. Miera mojej ucasti na roznych aktivitach suvisiacich s mojim zameranim je mozno 10 percentna z celkovej ponuky seminarov, konferencii, podujati, ktore sa u nas (v zahranici nulova, samozrejme) deju. Preco? Financie. Na cesty sa chodi len na tie nutne (kde muzeum musi mat zastupcu, kde je nizky az nulovy konferencny poplatok a samozrejme len na jeden den – odpadaju naklady na ubytovanie, diety…), tak potom, kde hladat inspiraciu? Kde nadvazovat kontakty? Je to len a len na osobnej iniciative jednotlivca..a to je maaalooo.
Niekedy zavidim svojim starsim a starym kolegom. Oni sa mohli rozvijat aspon po odbornej stranke, mohli si objednavat odbornu literaturu (to je dnes uz tiez drahe, take MVS, len s povolenim vedenia a po presvedcivej argumentacii, inac hrad si sam). Chodili na cesty, vyskumy, nielen po Slovensku, zili v ramci stavovskych organizacii druzne. A dovolim si tvrdit, ze mozno dvaja, traja, v nasom muzeu nebudu mat pokracovatelov. My mladi, uz sme len taki mackopsi. Ani vedci, ani pedagogovia, vytvarnici…
Najlepsie na zaver: niekedy sa hanbim povedat, kde robim, vzdy v kazdom okruhu mojej cinnosti musim spravit tolko kompromisov, ze si za niektorymi vysledkami nestojim. Mam zaludocne krce, ked pride k nam do muzea kolega zo zahranicia a nechape, ako mame, respektive nemame spracovane, ulozene a vystavene poklady, o ktorych ma niekedy aj lepsi prehlad a zo sirsieho uhla, kedze pochodil mnohe muzea a ich fondy v krajinach, ktore navzajom historicky suviseli.A mohla by som pisat dalej a dalej..tak pesimisticky (naschval vynechavam moj vztah, odusevnenie, snazim sa podat pohlad zbaveny emocionalneho zafarbenia)
A cestu von z tohto zacarovaneho kruhu? Nepoznam. Ano, moze pomoct, metodika, ale bez penazi sa naozaj nic robit poriadne neda. Teoria je pekna vec, ja si tiez rada precitam Weidachera, aby som potom vsetko spravila tak ako sa da, nie akoby to malo byt. Bez penazi ani vyskolovanie pracovnikov, zamestnavanie naozaj kvalitnych ludi (nie len tych, ktori si zatial nenasli ine, vynosnejsie miesto a ktori skor ci neskor aj tak odidu), ani pestrejsia stratifikacia pozicii, ani komplexnejsie na navstevnika zamerane podujatia, ani poriadne ulozene zbierky, ani kvalitne vybavene depozity, ani, ani.. – nebudu.
Log in to reply.