-
pamiatkari v pohľade zvonka
Česko-britská architektka Eva Jiřičná (1939) v rozhovore publikovanom 19. 10. 2010:
Kdyby si barokní architekti řekli, že nesmějí sáhnout na předchozí stavby, byli bychom ochuzeni o spoustu zajímavých staveb. Držet se jen toho, co bylo, je nesmysl. Není možné pouze zrekonstruovat původní stav. Jenže památkáři nejsou architekti, nejsou schopni vidět realitu, a je jedno, zda v Praze nebo v Londýně. Vědí, co jsou charakteristické znaky pro určité období, a to vyžadují. Kdybyste teď požádali architekta, který postavil nějaký dům před stovkami nebo desítkami let, aby jej upravil pro dnešní život, určitě by se tomu nebránil. Budova není svěrací kazajka. Stavby jsou od toho, aby žily a fungovaly.
Proč spoustu rekonstrukcí nedopadne právě nejlépe?
Člověk musí mít citlivost, znalost a zkušenost, aby vše skloubil dohromady. Rekonstrukce bývá často náročnější než stavba nové budovy. Jenže práce se často zadávají mladým architektům bez praxe. Investoři si totiž myslí, že ušetří, protože jim platí méně než zkušeným. I proto by se na vysokých školách měla zabudovat do programu výuky rekonstrukce. Aby se mladí studenti naučili, co má být zachováno. Nelze totiž zachránit všechno. Pouze pokud znám dobře architekturu určité doby a zároveň nové technologie, mohu zvolit nejlepší řešení.Celý rozhovor si môžete prečítať TU.
Viac o Eve Jiřičnej na Wikipédii.
-
1 Odpoveď
-
gerontom by slovo dávať nemali. a starú kravu nové kúsky nenaučíš. a žiaľ, “pamiatkárstvo” (ochrana architektonického kultúrneho dedičstva) trpí tým, že sú v nej nanominovaní “architekti”, ktorí normálne by nepostavili ani latrínu na dvore.
Log in to reply.