-
Patinace bronzu (kwrd: patina, patinacia, bronze)
Zajímalo by mne, zda má někdo z vás zkušenosti s patinací bronzu. Před časem jsem restauroval bronzovou bustu T.G. Masaryka v nadživotní velikosti, tudíž bych rád zkonfrontoval svůj postup s dalšími metodami. Původně jsem chtěl použít sirná játra (sulfid sirnatý – pokud se nepletu), leč kolega mne přesvědčil o snadné dostupnosti Sulky (postřiku tuším na broskve, v níž je též polysulfidická síra) v kombinaci s ustálením kys. sírovou.
Nechci zatím příliš unavovat čtenářovo oko podrobnostmi, takže – pakliže zjistím jak- vložím alespoň fotku stavu před započetím prací…
Díky za podněty. -
14 odpovede/odpovedí
-
Konečně jsem si vynašel čas na zjištění způsobu vkládání fotek, tudíž nabízím ke shlédnutí fota stavu před započetím zákroku (detail), v jeho průběhu (čištění Chelatonem III – vatová bandáž) a stav po restaurování.
-
Videl som Tvoju “patinaci” a myslim, ze nema chybu (aspon na obrazku). Pacham tu taky serial o konzervovani v neprofesionalnych podmienkach a chcem sa opytat ci by si tam nechcel zverejnit svoj postup patinovania bronzu. Samozrejme s uvedenim autorstva atd. V pripade, ze by to nebolo mozne a uverejnis ho, dal tam link.
Tesim sa na moznu spolupracu a prajem pekny den
docent
Milý docente či lazymane (nebo snad Lazycente? :smt045 )
Jak jsem ti už psal, již brzy se pokusím pokud možno stručně vylíčit celý postup zmíněného patinování. Ovšem předtím bych od tebe uvítal odpověď na stále nezodpovězenou otázku týkající se taninu. Ještě v dobách “lenocha” jsi na jedné z diskuzí značně zpochybnil pasivační účinky tanátování, a to bez dalšího vysvětlení. Anžto mi to stále vrtá hlavou, věřím, že si najdeš čas na osvětu. Díky. -
Otazku o tanatovani som akosi nezaregistroval. V kratkosti som do problematiky dobol v “kramoch”, ale nemyslim, ze by ta to uspokojilo. Tak teda
Tanin
(acidum tannicum) je (velmi jednoducho povedane) zlúcenina kyseliny galovej a glukozy a je podstatnou zlozkou mnohych prirodnych trieslovin. Ak teda hovorime o tanine, hovorime vlastne o kyseline galovej – kyseline 3-, 4-, 5-trioxybenzoovej. Tanin je prirodna toxicka, karcinogenna latka. Najdeme ho najma v dubenkach (az 77%), ale aj vo vine. Pouzival a pouziva sa na vyrobu atramentov, vo farbiarstve, na impregnaciu tkanin, farbenie kovov a na vyrobu kyseliny gallovej. Pri styku so zluceninami zeleza vznikaju tmave usadeniny.
Niekedy v sestdesiatych rokoch minuleho storocia niekto prisiel na myslienku pouzivat tanin pri zaverecnom konzervovani zeleza. Neviem ci to boli konzervatori alebo chemicky priemysel, ale na trhu sa objavil „ODREZOL-T“, co bola zmes odhrdzovacieho roztoku na baze kyseliny fosforecnej a taninu. Pripravok bol urceny na protikorózne osetrovanie karoserii, zabradli a plotov pod zaverecny nater. Konzervatori sa pren natolko nadchli, ze z neho urobili univerzalny konzervacno-stabilizacny prostriedok na zelezne predmety. Nebudem sa sirit o odporucanych postupoch, ktore su dnes neobhajitelne, kto chce si precita. Dosledky, najma na archeologickych nalezoch boli a dodnes sú fatalne. „Pasivovana“ (v povrchovej vrstve) hrdza pod taninovou alebo ak chcete tanatovou vrstvou nepozorovane precovala na diele skazy. Po rokoch zacali v archeologickom zeleze rast hrdzave „huby“ ktore rozrusili casto aj niekolko milimetrov hrubu vrstvu hrdze. Podla mojich skusenosti, taninom neosetrene ale iba pasivovane predmety vydrzali a v pripade ozivenia hrdze nestal restaurator pred neriesitelnou otazkou ako odstranit tanatovu vrstvu. To su pracovne vyhrady. Teoreticka vyhrada je iba jedna – ziadne zelezo prirodzenou cestou nehrdzavie na cierno. Pouzivanie taninu bolo a je v rozpore so vsetkymi etickymi a odbornymi zasadami konzervovania a restaurovania kovov.
Osobne ho nepouzivam a teda nic proti nemu nemam (ten vo vine celkom znasam) a pretoze s nim vlastne “nemam ziadne skusenosti” ani ho neodporucam.Lit.:
Bartonicek, R.: Koroze a protikorozni ochrana kovu, ČSAV 1966.
Cupr, V.-Pelikan, J.: Zaklady konzervace kovu v muzeich, Muzejni prace 1963.
Konzervatorske praktikum, SNM 1972. -
Konečně se pokusím vrátit ke zmíněnému procesu patinování, v našem případě bronzového odlitku. Předem upozorňuji, že níže uvedený postup není univerzální a pro mne byla i samotná tato činnost zcela výjimečná, neb obvykle se věnuji konzervaci/restaurování jiných materiálů.
Nicméně všem, kteří se rozhodnou v budoucnu zkusit barvit resp. patinovat jakýkoliv předmět, vřele doporučuji stále víceméně aktuální knížku od Jana Škeříka – Receptář pro elektrotechnika. Zde mohou zájemci najít různé receptury barvení pro odlišné druhy kovů, nekovů a jejich slitin.A teď k samotné bustě T.G.M., aneb lehký výtah z restaurátorské zprávy…
Vzhledem k faktu, že předmět byl dlouhodobě vystaven povětrnostním vlivům (a do exteriéru se i vrací), je na něm znát vysoká míra poškození. Ochranný lak (patrně zaponový) je v celé ploše zčernalý, krakelován a místy dokonce schází (včetně umělé patiny).
Po provedení restaurátorského průzkumu a jeho vyhodnocení byl realizován restaurátorský zásah v těchto krocích.
Čištění
Povrch busty byl po malých částech naměkčován alkalickým odstraňovačem nátěrů (Lakostan), přičemž vzniklá „kaše“ byla snímána chirurgickým skalpelem a posléze i drátěnou vlnou. Poté byl na plastiku aplikován kompletní vatový zábal, smáčený v roztoku Chelatonu III s destilovanou vodou (poměr 50g/1 l H2O). Po jeho postupném sejmutí byly zbylé nečistoty a zejména korozní produkty mědi čištěny mosazným kartáčem, ocelovou vlnou a vatou smáčenou v destilované vodě.
Příprava povrchu
Po vyschnutí zevnějšku byl předmět odmaštěn textilním hadříkem smáčeným v technickém benzínu. Následoval nátěr kyselinou sírovou, 20% roztok v H2O. Místy vysrážené nepatrné krystalky byly lehce setřeny jemnou ocelovou vlnou (000).
Patinování
Na povrch předmětu byl jemným štětcem nanesen roztok Sulky ředěné destil.vodou (1:50 H2O). Obsažená síra po krátké době zareagovala mj. s mědí obsaženou v bronzovém odlitku, což se projevilo ztmavnutím povrchu. Vyvýšená místa byla pro zdůraznění plasticity a modelace (zejména tváře) částečně setřena ocelovou vlnou. Pro ustálení patinace byl na povrch nanesen nátěr kyseliny sírové, tentokráte však pouze 5% roztok H2SO4 v destil. H2O.
Celý postup byl vždy po 24 hodinách opakován (celkem 4x), dokud nebylo dosaženo požadovaného výsledného odstínu patiny.
Ochranný film
Jako ochranný film, jež dostatečně izoluje povrch busty od povětrnostních vlivů, byly naneseny dvě vrstvy mikrokrystalického vosku (Revax-30). Následovalo konečné přeleštění měkkým kartáčem na šaty.Ještě několik poznámek:
– místo Sulky (což je postřik pro sadaře :wink: ) lze užít mj. “sirná játra” (s jinými přísadami a poměry!), což by měl být v podstatě sulfid draselný.
– nejsem chemik, tudíž nedokážu popsat proces ztmavnutí povrchu vlivem síry (snad Jupiter? :smt045 )
– jako závěrečná ochranná vrstva byl zvolen vosk, s tím, že musí být pravidelně obnovován. Laková vrstva (např. populární Paraloid B72) by se časem začala v exteriéru loupat a celý proces by se nám zacyklil (jedině, že by si dotyčný restaurátor chtěl zajistit zdroj stálých příjmů :) )
– jsem v této oblasti amatér, tudíž berte vše s nadhledem… :smt030
– blahopřeji všem, kteří dočetli až sem -
Vazeny pan kolega, vas prispevok je na vybornu. Využijem v buducnosti ako link.
SULKA (Istrochem a.s.) je fungicid = sira – polysulfidicka 14% – ochrana rastlin proti hubovitym ochoreniam a zivocisnym skodcom.
Sirna jatra (hepar sulfuris alkalinum, Hepar sulphuris, hepar) – presnejsie sirnik draselny (K2S) v zmesi sirnikov. Vzniká tavením jedneho dielu siry s dvoma dielmi uhlicitanu draselneho, cisteho. Je zelenohnedy. -
Děkuji za docenění a pokusím se nezklamat ani v budoucnu :wink:
Nicméně mne trochu mrzí, že doposud se v diskuzi neozval nikdo, od něhož bych se mohl dozvědět i odlišné způsoby zmíněného patinování.Mimochodem, k tomu taninu se časem ještě vrátím, neb nesdílím tvůj negativní postoj vůči používání tanátování. :tongue7:
-
S radostou chvalim a urcite vies ze velmi zriedka (cim to asi je :roll: ). O tanatovani si rad pospitam, mozno ma presvedcis ale neverim, ze purgator oficinalis ho zvladne. Nezvladli ho ani skutocni restauratori.
Svet je plny tajnostkarov, ktori si myslia, ze utajene vedomosti im pomozu k stastiu a nebodaj aj peniazom. Preto sa necuduj, ze hned vsetci nezverejnuju svoje “tajne recepty”. Ja sa o patinaciu obtriem v kramoch v kapitole med a jej zliatiny 8O (samozrejme ten link si neodpustim). Kedy to bude ale neviem, pretoze momentalne sa zabavam s podkovou do zeleza a nejde to tak rychlo ako som si myslel. Urcite uz davy cakaju, ale nechcem to odflinkat a potrebujem dobre fotosky. -
Vazeny pan kolega, vas prispevok je na vybornu. Využijem v buducnosti ako link.
SULKA (Istrochem a.s.) je fungicid = sira – polysulfidicka 14% – ochrana rastlin proti hubovitym ochoreniam a zivocisnym skodcom.
Sirna jatra (hepar sulfuris alkalinum, Hepar sulphuris, hepar) – presnejsie sirnik draselny (K2S) v zmesi sirnikov. Vzniká tavením jedneho dielu siry s dvoma dielmi uhlicitanu draselneho, cisteho. Je zelenohnedy.
Konečně vím, co jsou to sirná játra.
Já jsem si něco podobného vyrobil ze síry (setřené ze sirného knotu) a několika krystalků sody na praní, vše roztaveno nad horkovzdušnou pistolí. Smrdělo to strašně. Po rozpuštění ve vodě tím měď krásně černala. Aby se restaurátoři neděsili – používal jsem to na patinování blbůstek, které jsem vyráběl z odstřižků měděného plechu. -
Vazeny pan kolega, vas prispevok je na vybornu. Využijem v buducnosti ako link.
SULKA (Istrochem a.s.) je fungicid = sira – polysulfidicka 14% – ochrana rastlin proti hubovitym ochoreniam a zivocisnym skodcom.
Sirna jatra (hepar sulfuris alkalinum, Hepar sulphuris, hepar) – presnejsie sirnik draselny (K2S) v zmesi sirnikov. Vzniká tavením jedneho dielu siry s dvoma dielmi uhlicitanu draselneho, cisteho. Je zelenohnedy.
Konečně vím, co jsou to sirná játra.
Já jsem si něco podobného vyrobil ze síry (setřené ze sirného knotu) a několika krystalků sody na praní, vše roztaveno nad horkovzdušnou pistolí. Smrdělo to strašně. Po rozpuštění ve vodě tím měď krásně černala. Aby se restaurátoři neděsili – používal jsem to na patinování blbůstek, které jsem vyráběl z odstřižků měděného plechu.Mohl by jste podrobněji popsat výrobu vašeho mořidla??? Poměry použitých látek a tak podobně?
Potřeboval bychj tuto radu pro svého otce, který před cca 20 lety neco dělal z mědi, a dnes (ve svých 83 letech) si bohužel nemůže vzpomenout jak vyrobit sirná játra. Dik za každou radu
vladaq
-
Dobrý den,
náhodou jsem narazil na tohle forum, a potreboval by jsem poradit. Muj otec (amatersky vytvarnik) kdysi dělal nějaké měděné předměty a patinoval je pomocí sirných jater. Teď po cca dvaceti letech (je mu již 83 let) ho to zase popadlo, za což jsem panubohu a všem kolem vděčný. Chtěl by zase něco chtěl dělat, ale nedaří se mu sirná játra znovu vyrobit. (Paměť už taková někdy bývá…) Pokud by jste mi mohl poradit, byl bych vám vděčen… Nebo jiný prostředek na černění mědi.
Diky za každou radu
Vladimír Křepelka
Báječný den i vám. Na vaši žádost nemohu nereagovat, neb každé výtvarné snahy mám tendenci podporovat. :)
Vězte, že sirná játra nejsou nic jiného, než sirník draselný (další obchodní synonyma: sulfid draselný, polysulfid draselný), jež lze běžně zakoupit u specializovaných prodejců, např. zde: PENTA- sirník. Ani cena není závratná (345Kč/100g), což je však pakatel ve srovnání s přínosem pro vašeho otce. Ještě tu hledám vlastní výrobu jater, o níž jste mluvil…á…je to tu :P : uvaří se společně síra+potaš+soda. Bohužel poměry zde nenacházím.
Samotná patinace mědi či bronzu se provádí směsí zmíněných sirných jater (10g), kamenné soli (19g) a vody (1L) zahřátou na cca 60 stupňů Celsia. Předmět natřeme, ponecháme den svému osudu a poté lze mosazným kartáčem “stáhnout” vršky reliéfu či plastiky pro zdůraznění modelace povrchu.
Uvedený postup jsem osobně nikdy neprováděl, takže pakliže nabudete zkušenosti (resp. otec), neváhejte se ně podělit! :wink:
Později vám přiložím ještě nějaké skeny o barvení mědi z tuze užitečné knihy “Receptář pro elektrotechnika – Jan Škeřík”. Na Obnově o ní již několikrát padla zmínka…PS: Pokud se zde objeví nějaké prostoduché komentáře či dotazy typu “aha” či “super”, tak bez váhání nemilosrdně všechny pavučiny vymetu/smažu. On už se v tom možná někdo pozná, že.
-
Tak to přišlo od kolegyně rychleji, než jsem čekal. :D Kvalita skenu sic mizerná, leč výpovědní hodnota informací to snad vyvažuje. :P
-
Juchůůů, jedem z kopcééé! A ještě jedééén! :smt040
-
Zdravím, no recept na patinu je síce pekná vec a prakticky to už je omoc horšie :) Existuje samozrejme vela druhov bronzov. A každá prímes prvku posúva a mení vlastnosti povrchu a teda aj reaktivitu a výslednú farbu patiny. Napríklad prímes Si, ktorá slúži na zvýšenie tvrdosti brnoznu, zvyšuje aj chemicků stabilitu a klasické sirné játra už nemusia fungovať. Taktiež sa rado dnes odliva z mosadzi namiesto bronzu, čo tiež mení situáciu. Len zmienim že som sa tu dočítal rozne názory nato čo vlastne sirné játra (slovesnký triviálny názov neviem, sírna pečeň sa mi zdá celkom komická :) sú. Jedná sa o polysulfid (Na-K), čo je vlastne anorganický polymér, ktorý vzniká z alkalických sulfidov pri nabytku síry. Klasická príprava je rozpúštannie síry v hyxroxide sodnom/draselnom. Osvedčená receptura je 250g NAOH do 1l vody a potom pomaly za tepla a miešania sa rozpustí 140g S. Výsledný rozok sa používa vo velkom zriedení. Aj samotná aplikácia roztokov a príprava povrchu pred patinovaní je hodne zásadná vec a myslím že práve v týchto podrobnostiach sa postupy najviac líšia. Kamarát kováč napríklad patinuje játrami za pomoci piesku. NIekdo nanaáša játra na teplý bronz, niekdo zahrieva roztok a niekdo patinuje za studena.
Mne sa pri patinovaní osvedčil postup pri ktorom sa vytvorí základná korozna vrstva, ktorá má dobrú prilnavost k povrchu predmetu a následne sa vytvorí požadovaná patina. Jdnoduchý príklad: Bronz sa napatinuje na čierno polysulfidom alebo sulfidom sodným a následne sa predmet vystaví octovým parám/ alebo parám kys. dusičnej a výsledná patina je rovnomerne zelená alebo modrá. Najlepším základom pre patiny na predmetoch so zliatin medi je oxid meďný.
A už len doplním že zhodné receptury ako uvádza kolega Duchamp sú uvedené v Technickom receptáry od pana Jana Škeříka- výborný manuál pre praktické povrchové úpravy kovov :) a myslím že sa dá objednať po internete.
-
Kedže sa už tretí rok profesionálne zaoberám výzkumu železogallových vrstiev nedá mi neragovať na tento názor. Docent keby ste tanin používali určite by ste vedeli že sa musí rozlišovať odrhozdovač ( velmi kyslý rotok kys. fosforečnej cca 10%) a konzervačný roztok taninu ( 20% taninu vo vode). Z pohladu pH to je v prvom prípade hlboko pod 1 v druhom nad 2 až 3.Pán Pelikán, ktorý túto metódu v 60- rokoch zkriesil, doporučoval prácu s tromi roztokmi T. Jeden odrezovací ktorý nahrádzal mechanické čistenie a odtraňovanie koróznych produktov, kde hral tanin úlohu inhibítora pri rozp. kovového železa. A roztok okyslený kys. fosforečnou na základnú aplikáciu prvej vrstvy a totožný roztok taninu bez okyslenia na povrchové vrstvy. Tento postup sa za roky praxe vyvinul na dva postupy, ktoré paradoxne v posledných rokoch vyvrcholili k ostrým debatám či sa má tanátovací roztok okysľovať alebo nie. Prvada ako to býva je uprostred, tanin je prírodná látka vyrábaná z roznych rastlín roznym sposobom výroby. Teda sa zásadne líšia aj jeho vlastnosti a to hlavne hydrolyzovatelnost. Teda pri príprave roztoku by mal konzervátor vychádzať z pH, ktoré by malo byť podla literatútry v rozmedzí 2,2-2,4. Čistý lekáresnký tanin hydrolyzuje pri 20% a 20°C na pH=3,4, teda mal by sa okysliť. Tanin vadšinou priemyselný je schopný hydrolyzovať do tohto intervalu aj sám a prídavok kys. fosforečnej sposobí jeho prekyslenie a teda aj neskoršiu koróznu aktivitu. Nehovoriac ak sa použije ku kunzervácii 10% roztok kyseliny fosforečnej s taninom., teda odhrdzovač. Okrem toho drtivá vadčina predmetov ktorá dodnes neprežila nedoplatila na nesprávny tanátovací roztok, ale na vynechanie stabilizáčného kroku a to desalinácie, bez ktorej žiadna povrchová alebo konzervačná úprava nemá zmysel.
Kvalitu tanátovacej stabilizačnej vrstvy ovlivnuje veľké množstvo faktorov ako, teplota, koncentácia, relatívna vlhkost pri dozrievaní, aplikácia roztoku na povrch, počet vrstiev, prítomnost chloridov atd. Prezradím že tak orok by mohla vyjsť metodika pre oštrenie železných predmetov taninom z dielne Metodického centra konzervácie pod TMB v Brně, kde by malo byť zohladnené čo najviac faktorov a podmienok pri správnom tanátovaní.
Na koniec som si nechal poznámku že žiadne železo nezhrdzavie na čierno. Vadšina železných predmetov a všetky predmety bez kovového jadra pod vonkajšímí koróznimi vrstvami obsahujú magnetit (oxid železnato-železitý), ktorý má krásnu lesklú čiernu farbu. Odstraňovanie koróznych predmetov železa sa tradične odvíja práve od tejto magnetitovej vrstvy, pretože spravidla najvernejšie kopíruje povodný tvar železného predmetu. A navyše drtivá vadšina železných predmetov vyrobených ručne kováčsky sa na koniec v ohni černila. t.j umelo sa vytvárla vrstvička magnetitu na povrchu aby predmet dostal plasticitu, a krajší vzhlad. Ak sa takáto vrstvička navoskuje funguje celkom dobre ako protikózna ochrana. (za tepla valcovaný plech) Toľko k prirozdenosti čiernej farby na drobných archeologických železných premetoch. Inak stále neexistuje alternatíva overená praxou tak ako je tomu u týchto stabilizačných vrstiev. Použitie taninu sa doporučuje aj na stránkach CCI.
Nádejov je výzkum Dr. Stoulila z VŠCHT v oblasti konverzných povlakov.
Problém však podľa mna zostáva, že nie každý vie aplikovat správne túto klasickú konzervačnú metódu.
Literatúra:
Rahim, A. A. – Kassim J. Recent Developments of Vegetal Tannins in Corrosion Protection of
Iron and Steel. Recent Patents on Materials Science 2008, 1, s. 223-231. 2008 Betham
Science PublishersLtd.
Beltrán, J. J. – Novegil, F. J. On the reaction of iron oxides and oxyhydroxides with tannic and
phosporic acid and their mistures. Hyperfine Interactions (2010) 195: s. 133-140, Articel: DOI
10.1007/s10751-009-0110-x, Springer Science, 2009.
Kuznetsov, Yu. I. Corrosion Inhibitors in Conversion Coatings II. Protection of Metals, Vol.
36, No 2, 2000, s.128-134.
Galván, J. C. – Feliu, S. Jr. Efect of treatment with tannic, gallic and phosphoric acids on the
electrochemical behaviour of rusted steel. Electrochemica Acta, Vol. 37, No. 11, s.1983-
1985, 1992.
Ross T. K. – Francis R. A. The treatment of rusted steel with mimosa tannin. Corrosion
Science, 1978, Vol. 18, s. 351 – 361.
Pelikán, J. B.. Conservation of Iron with tannin. Studies in Conservation, vol. 11, no. 3, 1966,
s. 109-114.
Morcillo, M. – Feliu S. Corrosion of rusted steel in aqueos solutions of tannic acid. Corrosion –
The Journal of Science and Engineering, December 1992, vol. 48, Corrosion Engineering, s.
970-1046.
Wunderlich, Chr.-H. Zur Zuverlassighkeit des Korrosionsschutzverfahrens mit Tannin,
Arbeitsblatter Heft 1, 1994, Gruppe 1 – Eisen, s. 280-286.
Němec, M. – Kos, J.: Stabilizátory rzi a životnost nátěrů, Koroze a ochrana materiálu 29,
1985, s. 72-73.
Tulka J. Nové přístupy k modifikaci rzi., sborník přednášek ze semináře Nové metody
muzejní konzervace, 7. – 9. září, 1987, Národní technické muzeum, 1988, s. 133- 149.
Tannic Acid Treatment, CCI Notes 9/5, Canadian Conservation Institute, 2007.
Iglesias, J. at all: On the Tannic Acid Interaction with Metallic Iron, Hyperfine Interactions
134: 109-114, 2001.
Scott David A., Eggert G.:Iron and Steel in Art, Archetype Publications Ltd., 2009, str. 87 –
88.
Log in to reply.